Dojemná péče

Vysoký mezinárodní kredit Armády České republiky je v ohrožení. Naštěstí se i mezi politiky najdou odvážní vlastenci, kterým pověst našich vojáků leží na srdci a jsou ochotni se za ni bít.

Podle předsedy KSČM pana Filipa reálně hrozí, že by si někdo mohl o příslušnících AČR pomyslet, že jsou to okupanti. Na takové označení jsou českomoravští komunisté obzvláště citliví. Vždyť i v nedaleké  minulosti nutili spoluobčany i sebe navzájem tohle slovo nepoužívat a nahrazovat jej šiframi typu internacionální bratrský pomocník či dočasný pobytník anebo družebník.

Pan Filip se hodlá optat iráckých státních autorit, zda náhodou již nepominulo jejich vlastní  pozvání českých vojáků (a policistů) do své země, abychom se náhodou nevědomky nestali v očích Iráčanů sprostými okupanty.

Dojemná to péče o české ozbrojené složky.  Zejména ze strany pana Filipa a jeho spolustraníků. Škoda jen, že podobné nutkání neměl pan předseda již dříve (řekněme okolo roku 1987) ve vlastní zemi,  kde jeho případný podobný dotaz na orgány republiky, na jejímž území dlely desetitisíce "pozvaných" cizích vojáků, by určitě bez odpovědi nezůstal. Už proto, že by jej nevznášel nikdo menší, než placený agent StB.

Co se dá dělat, tehdy odvahu nenašel, dnes ano a na statečnost není nikdy pozdě. Tak snad to čeští vojáci doma i v cizině ocení a neohrožený boj pana Filipa za čest armády jim bude inspirací pro jejich vlastní odvahu a statečnost tentokrát už ve skutečných bojích.

Anebo snad radši ne. Ať i nadále si svoji čest a pověst budují a hájí jen sami. Už mnohokrát dokázali, že to umí.