Brejličky

Jsou to takové předěly v životě mužském - a nepochybuji, že dámy to mají podobně - a jakkoli je čekáte, víte o nich, že přijdou, tak pocit překvapení se alespoň u mne stejně dostavil.

     Mluvím o předělech stárnoucího muže, ne o maturitě, či vojenské přísaze, odhození panictví nebo prvním anebo druhém sňatku. Dokonce ani narození dítěte není tím předělem, který mám na mysli. Ani rozvod, ani ztráta blízkých tím nemusí nutně být. Záleží podle mě na čase, kdy se stanou. Byly to sice také velmi důležité momenty, ale ne PŘEDĚLY. Ale může takovým předělem být narození vnoučete. Předělem, kdy se něco ve vašem životě doopravdy předělá.

     Vnoučátka již mám, krásná, milá, milovaná, zlobivá. Zaplaťpánbůh zdravá. Zaplaťpánbůh za ně. Když se narodilo první z nich, nedošlo mi to hned. Nejsem tak vnímavý k vlastnímu životu a moje doktorka mi to říká často, když vynechávám prášky na leccos. Ale nakonec to přišlo, ta sebehodnotící myšlenka - jseš starej! A v pozadí skryto to hlavní... jsi smrtelnej. Protože o neodvratitelnosti smrti sice víme od útlého věku, ale vědět a přijmout a procítit jsou naprosto různé věci. Byl to předěl, ale to hlavní mělo teprve přijít, až trapně malicherně.

     Protože ani ztráta blízkých není nutně oním předělem, teprve s vlastními vráskami se jím stává. Dokonce ani vlastní  - i vážné - choroby nemusí mladého chlapa k podstatnému přehodnocení náhledu na život donutit, i o tom něco vím. Dokonce ani momenty bezprostředního ohrožení života.

     Zato když je stáří opravdu tady nebo aspoň za rohem, to je najednou jiná. Ne, vlastně vůbec ne najednou, jde to pomalu, pořád jen tak jako tušíte, ale pak si to v neočekáváném momentě uvědomíte. A jestli někde platilo přísloví o poslední malinké kapce, tak tady jo. U někoho je to, když je slečna, které pokradmu v tramvaji koukali do výstřihu, pustí sednout, u jiného když objeví počínající pleš, dalšímu otevře oči nutnost pozření viagry, no a já  mám svoji specialitu.

     Malichernou, trapnou, jak píši výše. Helejte, můj syn nosí odmalička brýle. Naše malá je má od 3 let. Obě moje bývalé i současná žena je na nosech mívají častěji než vařečku v ruce, dokonce i vnuk je nosí. Nosil jsem v životě sluneční, lyžařské, svářečské, ochranné i potápěčské. Ale teď jsem nafasoval NA ČTENÍ!!! Teda nafasoval... nafasovat bych mohl na pojišťovnu leda kostěné a to se žena vyjádřila, že mi ty noviny bude raději předčítat nebo pálit, než aby mne v nich viděla naživo. Takže nakoupil.

     A dneska je ten PŘEDĚL, kdy jsem si je prvně nasadil. A přišlo to. Jsem starej, smrtelnej, už ani oči mi neslouží, teď už to bude jen horší a horší, přijdou nemoci, které ani pojmenovat neumím a přijde jízda ze strmého kopce. Jakoby už teď jsem neměl celou řádku těch chorob, jejichž názvy jsem se už naučil.

     Ale má to i svoje výhody musím popravdě napsat. Co je mám na nose, fakt vidím, co tady do toho počítače datluju, tak ostrá písmenka už jsem dlouho nezažil. Když jsem si dělal večeři, přečetl jsem v pohodě návod a nerozvařil rejži a zpětně jsem si početl, co mi za poslední půlrok psal operátor v smskách na mobilu. Takže ono to čekání na smrt možná nebude tak úplně k zahození :-)