O jedné velké touze
Prosím, nehledejte v tom nic lascívního, Máme chatu na jihu Čech u třeboňských rybníků a jí se zachtělo kýče v podobě velikého ČÁPA. Nejlépe kovového. Takže každá cesta na víkend či dovolenou se víceméně nesla v duchu debaty, že už by se ten pták mohl někde sehnat, jak by asi mohl být veliký a zase naopak, že je to kýč a že ho nepotřebujeme a že bude okolí hyzdit a žabičky na břehu se jej budou bát a tak.
Stalo se to tak trochu tradicí a tak trochu zvykem co sám sebou vyhnívá až nám racionálním členům posádky už ani nepřišlo divné to maminčino, jo , lidi, takovej čáp, ten by nám tam slušel... Takhle jsme prostě na chatu jezdili roky. My chlapi skeptičtí ke koupi plechového opeřence, děvčata nadšená představou umístění ptačího zástupce u nás před haciendou.
I letos. Dojeli jsme tam prvně v květnu, okenice otevřeli, pavučiny vymetli, dokonce někým rozkopaný gril na pláži poopravili, pak se vrátili v červnu, došolíchali vnitřky, v červenci začali dovču naplno, ale nakonec jsme si stejně vyslechli to obligátní: jo, ale kdyby tady tak mohl být ten čáp...
Tolik let to trvalo, tolik let Ivanka jezdila marně tu do Třeboně, tu do krajských Budějic, tu do okresního Hradce a nikde ptáka jejích tužeb neměli. Až teď. Vojtík, jinak to synátor má nový pas, víte, Ne ten ofiko, ale pas Rožmberského dominia a do něj potřebuje nutně krásná razítka z různých jihočeských destinací. Hezká to vlastivědná hra, řeknete si.
Zkrátím příběh. Toužebné potencionální razítko třímala v ruce též úřednice muzea v Netolicích. Nuž zajeďme tam, prosím, otče, berana potřebuji. Vojtovo dvojče Vašík naviguje, kam to píchnout, protože zaparkovat před muzeem není kde, poodjížím tedy o kousek dále po náměstí jihočeské perly a tu na mne žena křičí: "STŮŮŮJ!!! Tánhle mají čápa!!!"
Samozřejmě zabrzdím na fleku aniž chápu proč, jsem celkem zvyklý poslouchat bez vysvětlení a ona mi ukazuje na vietnamský krámek přes náměstí, ve výloze vidím kdeco, ale nápis POTRAVINY nevěstí zrovna prodej ptačích rekvizit. "Jdeme tam", každopádně praví žena a vytahuje odhodlaně kreditku, natěšenou dcerku ze sedačky a kráčejí všechny tři za koupí století..
Zbytek už vím jen z jejich vyprávění a z pantomimy, kterou jsme mohli sledovat před výlohou. Přetahovaly se tam tu o čápa, tu o husu s housaty, které prý oboje byly jen neprodejnými rekvizitami, ale nakonec česká urputnost a vietnamský smysl pro obchod zvítězily. Máme čápa.
Lidi, je kovovej, velikej, má obrovský červený nos, teda zobák a cestou zpátky na chatu dostal jméno Jonáš. Neptejte se mi proč, nevím, asi proto, že téměř všechna ostatní divná jména už u nás lidi, zvířata i věci mají....
P.S.: A Vojtík ta kýžená razítka má též,... ať žije léto!
Jan Andrle
Útok pizzou
jsme báječná bezpečná země, o tom není pochyb, ale stejně, jednotlivé útoky zde jsou, i bizarní, tak jak se stalo večer nám...
Jan Andrle
Chlapovo štěstí
Jo, to byl ten starej svět. Dobrej. Chlap přijel z práce domů a tam bylo navaříno, naklizeno a načekáno, že až se nají....
Jan Andrle
Nový oblek
Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.
Jan Andrle
Turnus
Ono to není snadné, pracovat v turnusu. Ještě u jednoho by to se celkem sneslo, ale u dvou...to už je dost
Jan Andrle
Doprčic!
Jo, youtube přináší leckterá pokušení. A pro předpubertálního autistu velmi lákavá. A ne vždy jste sto usledovat, co tam zrovna sjíždí. A pak se divíte.
Jan Andrle
Žárovka
Jsem blb. Nikdy bych si to nepřipustil, ale je to tak. K prozření stačilo pár žárovek. Což je zajímavé zejména s ohledem na titul inženýra elektrotechniky, kterým bych se mohl tady pyšnit.
Jan Andrle
Hodinky
Taková běžná věc. Hodinky. Postaru věc, kterou nosíme na ruce, občas se na ně podíváme, abychom zjistili čas. Hodinu, minutu...
Jan Andrle
Ajznbón (XII - Předvánoční)
Kdo z vás nemá rád pochvalu? Zeptám se ještě jinak. Kdo z vás chlapů nemá rád pochvalu? Ani nebudu čekat na odpověď, že... A odpovím si sám. Já tedy JO!
Jan Andrle
Ej Áj
Umělá inteligence. Mám se jí bát? Máme se jí bát? Anebo je to jen další logický krok lidského pokroku?
Jan Andrle
Koule
Někdo je má, někdo je nemá. Článek je o tom, kdo je podle mě měl, kdo by je měl dneska mít a kdo je bohužel nemá. Nic sexistického, jen konstatování politické...
Jan Andrle
Stávka
A už je to zase tady. Různé odbory a zájmové skupiny budou stávkovat. Proti čemu? Proti vládě, říkají.
Jan Andrle
Ajznbón (XI - Tatínek)
Vony ty elektronický jízdenky nakonec mají něco do sebe. Dá se z nich leccos poznat, co, to jistě programátoři nečekali.
Jan Andrle
Lego mužů
Když jsem byl malý kluk, lego k dostání nebylo, jen jeho enderácká napodobenina. Oni soudruzi v NDR vždycky byli na plasty dobří.
Jan Andrle
Ajznbón (X - Most)
Lidi jsou hrozně kreativní, řekla kolegyně cynicky a mně nezbylo, než jí dát za pravdu. Bylo to smutné, tragické.
Jan Andrle
Houby magický
Historie se opakuje, určitě, a nejen ta veliká, ale i úplně malinkatá, naše soukromá. V rodinách, v sousedství, na vesnicích a tak.
Jan Andrle
Co slavit 28.10. ?
Státní svátek vzniku dnes již neexistujícího státu, no, není to nonsens? Odpovím si hned v perexu. Není.
Jan Andrle
Flastencova past
Je to určitě těžké být tím pravým vlastencem, když se svět takhle rychle mění. A když nevíte, kde je dobro a zlo.
Jan Andrle
Ajznbón (IX - Karel IV.)
Nastoupil na Karlštejně. A vypadal zmateně. Sedl si hned u dveří, na místo určené pro lidi s omezenou schopností se orientovat..
Jan Andrle
Trest
Když zlobíte, musíte počítat s trestem. A já včera drobátko zazlobil. A tak ráno, když jsem se z toho zlobení vyspal, trest přišel.
Jan Andrle
Ajznbón (VIII - Kobliha a jiné maličkosti)
Dnes od kolejí, mašinek a nádraží něco málo víceméně humorných minipříběhů, co dobře dopadly, nastřádaných jen za poslední turnus.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |