Já už budu hodný!
Hlavně ať už to skončí. Snažím se bránit pyšným myšlenkám, že všechna ta opatření by snad na svět dopadla jen kvůli mně. Tak to jistě není. Tak důležitý jedinec nejsem. Určitě nás podobných hříšníků muselo být víc. Hodně. Moc. Nevděčných. Rozmazlených. Neempatických, slepých a hluchých ke strádání bližních. Starali jsme se jen o vlastní pohodlí, neviděli si na špičku nosu.
Hm, takový jsem skutečně byl. Není lehké si to přiznat, bolí to. Ale ještě víc nyní bolí trest, jakkoli spravedlivý. Trest za pohodlnost, sobectví, lakotu. Vždyť já kolikrát po práci jen narychlo zašel do konzumu, tam vyhledal to, které bylo zrovna v akci, dal jich pár do košíku a bylo mi šumafuk, jestli je lahvové, plechovka nebo dokonce v plastu. A pak nekoukal napravo nalevo, rovnou domů, okolo hospody jsem prošel jako by tam ani nebyla.
Vůbec mi to nepřišlo divné ani zvrácené. Naléval jsem si před televizí z obalů do půllitru s vědomím, že točené tam někde venku je a že když jej budu chtít, kdykoli si na něj můžu dojít, že tam pokorně čeká a čeká. Že je to něco samozřejmého a že je to jeho povinnost, čekat až se uráčím.
Až milostivě zvednu zadek a půjdu docenit, že točené je něco víc. Že žádné domácí tak nechutná, že žádné z plechovky nemá tak krásnou pěnu, že žádné z lahve tak neorosí sklo, že žádné z plastu nikdy neklouže tak smyslně po patře dolů.
Tak, a teď je všechno naopak. Čekat musím já. A doufat, že můj/náš trest za pýchu brzy skončí. Už vím úplně přesně, co udělám jako první, myslím na to před usnutím a ta představa se mi rozplývá jako poslední při probouzení. I přes den si to představuji. Jak otevřu nezamčené dveře a u výčepu si jedno poručím. A pak druhé... Co, poručím, prosit o něj budu, žadonit, přeplácet tuzéry!
Jsem hříšník. Ale polepšený. Navždy. Slibuju! Uvěří mi někdo? A kdyby tohle nestačilo, taky vím, že už nikdy nebudu ráno nerad vstávat do práce, nebudu se už od pondělí hlasitě těšit na víkend, rád budu mazat dětem chleba do školy a nebudu jim zakazovat smrkat do rukávu.
A vůbec budu úplně jiný, polepšený. Jen ať už můžu jít na pivo!
Jan Andrle
Útok pizzou
jsme báječná bezpečná země, o tom není pochyb, ale stejně, jednotlivé útoky zde jsou, i bizarní, tak jak se stalo večer nám...
Jan Andrle
Chlapovo štěstí
Jo, to byl ten starej svět. Dobrej. Chlap přijel z práce domů a tam bylo navaříno, naklizeno a načekáno, že až se nají....
Jan Andrle
Nový oblek
Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.
Jan Andrle
Turnus
Ono to není snadné, pracovat v turnusu. Ještě u jednoho by to se celkem sneslo, ale u dvou...to už je dost
Jan Andrle
Doprčic!
Jo, youtube přináší leckterá pokušení. A pro předpubertálního autistu velmi lákavá. A ne vždy jste sto usledovat, co tam zrovna sjíždí. A pak se divíte.
Jan Andrle
Žárovka
Jsem blb. Nikdy bych si to nepřipustil, ale je to tak. K prozření stačilo pár žárovek. Což je zajímavé zejména s ohledem na titul inženýra elektrotechniky, kterým bych se mohl tady pyšnit.
Jan Andrle
Hodinky
Taková běžná věc. Hodinky. Postaru věc, kterou nosíme na ruce, občas se na ně podíváme, abychom zjistili čas. Hodinu, minutu...
Jan Andrle
Ajznbón (XII - Předvánoční)
Kdo z vás nemá rád pochvalu? Zeptám se ještě jinak. Kdo z vás chlapů nemá rád pochvalu? Ani nebudu čekat na odpověď, že... A odpovím si sám. Já tedy JO!
Jan Andrle
Ej Áj
Umělá inteligence. Mám se jí bát? Máme se jí bát? Anebo je to jen další logický krok lidského pokroku?
Jan Andrle
Koule
Někdo je má, někdo je nemá. Článek je o tom, kdo je podle mě měl, kdo by je měl dneska mít a kdo je bohužel nemá. Nic sexistického, jen konstatování politické...
Jan Andrle
Stávka
A už je to zase tady. Různé odbory a zájmové skupiny budou stávkovat. Proti čemu? Proti vládě, říkají.
Jan Andrle
Ajznbón (XI - Tatínek)
Vony ty elektronický jízdenky nakonec mají něco do sebe. Dá se z nich leccos poznat, co, to jistě programátoři nečekali.
Jan Andrle
Lego mužů
Když jsem byl malý kluk, lego k dostání nebylo, jen jeho enderácká napodobenina. Oni soudruzi v NDR vždycky byli na plasty dobří.
Jan Andrle
Ajznbón (X - Most)
Lidi jsou hrozně kreativní, řekla kolegyně cynicky a mně nezbylo, než jí dát za pravdu. Bylo to smutné, tragické.
Jan Andrle
Houby magický
Historie se opakuje, určitě, a nejen ta veliká, ale i úplně malinkatá, naše soukromá. V rodinách, v sousedství, na vesnicích a tak.
Jan Andrle
Co slavit 28.10. ?
Státní svátek vzniku dnes již neexistujícího státu, no, není to nonsens? Odpovím si hned v perexu. Není.
Jan Andrle
Flastencova past
Je to určitě těžké být tím pravým vlastencem, když se svět takhle rychle mění. A když nevíte, kde je dobro a zlo.
Jan Andrle
Ajznbón (IX - Karel IV.)
Nastoupil na Karlštejně. A vypadal zmateně. Sedl si hned u dveří, na místo určené pro lidi s omezenou schopností se orientovat..
Jan Andrle
Trest
Když zlobíte, musíte počítat s trestem. A já včera drobátko zazlobil. A tak ráno, když jsem se z toho zlobení vyspal, trest přišel.
Jan Andrle
Ajznbón (VIII - Kobliha a jiné maličkosti)
Dnes od kolejí, mašinek a nádraží něco málo víceméně humorných minipříběhů, co dobře dopadly, nastřádaných jen za poslední turnus.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |