Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

W 353 Tourist

12. 09. 2018 19:40:16
Mám ho! Krásně žlutej, jezdí dopředu i dozadu a má dokonce zástěrky za koly a přídavnou zadní mlhovku pod nárazníkem. Tak je dokonalej! A hlavně můj.

Tedy je už můj druhý stejného druhu. Stejné značky, typu i barvy. Prvního jsme koupili v polovině devadesátých let a sloužil nám moc dobře. Odvezl jen za odměnu v podobě mixu nejlevnějšího benzínu a oleje M2T strašnou spoustu věcí, jeho kombi dveře na zádi pozřely opravdu neskutečné předměty.

Také jsme si jej považovali, nechali jsme zavařit obligátní prorezlé otvory na podbězích, vyměnil jsem pár kabelů do zadních světel, ale to bylo tak vše, co kromě pravidelného tankování a promazání potřeboval. Plánovali jsme jej používat tak dlouho, než si budeme moci dovolit nějaký to výkřik moderní techniky od německého koncernu z Mladé Boleslavi. Což jsme odhadovali tak na šest, sedm let.

Osud mínil jinak. Babička s dědou nám po jarních prázdninách nabalili děti, jejich kola, spoustu zavařenin a jiných potřebností a my jsme vyjeli. To se vše v pohodě za děti do kufru vešlo. Kdo znáte tu rovinku mezi Kaplicí a jejím nádražím víte, že tam je devadesátka normál. Před námi jel o mnoho pomaleji moskvič, už od pohledu orvaný jak kdyby sem dorazil přímo ze Sibiře.

Předjíždím, míjím jej, a vtom změní směr... Rána, nemůžu auto udržet na silnici, jakkoli bych chtěl, řítíme se přímo do levého příkopu proti stromu. Trvalo to snad vteřinu, spíš i míň, ale stihnu zařvat držte se! Naivní, druhá rána byla o mnoho silnější. Motor stichl, neslyším ani nikoho jiného.

"Jste v pořádku?!", žádná odezva.

"Jste v pořádku?!", zoufale opakuji.

"Já jo, jen ruka", odpoví žena, ale děti vzadu pořád nic.

Otevírám dveře, vystoupím, potom ty zadní za sebou a vidím jen pohled jakoby z kufru, kola, zavařeniny, batohy, to vše tam kde měly dětí mít svoje nohy. Horečné odhazuji všechno, abych se k nim dostal. Tak tyhle vteřiny bych nikomu nepřál, to byly nekonečné chvíle.

Ale s dobrým koncem. Byly tam, obě, namačkané měkkou částí zadní sedačky do malého prostoru, ale živé a zdravé, "pouze" v mírném šoku což potvrdila nakonec i osádka záchranky z Krumlova, která během minut dorazila na zavolání majitele onoho moskviče.

Mimochodem, ten neměl ani technickou, ani funkční cokoli včetně blinkrů a zrcátek, takže na jeho poslední cestě na vrakoviště nalevo od hlavní silnice na Kaplici nám nemohl dát najevo, kam chce odbočovat. Bohužel tím odsoudil ke stejnému osudu i našeho tehdy ještě svěžího Warťase.

Zachránil nás, náš žluťásek.. Traverza na předku a měkké čalounění sedaček vzadu nahradily to, co je dneska běžné: airbagy a dětské sedačky.

A dneska ho opět mám, pro připomínku. Vždycky si na jeho poslední i předešlé jízdy vzpomenu, když se zadívám na svoji sbírku modelů aut, která jsem kdy měl, kam ode dneška konečně patří.

Autor: Jan Andrle | středa 12.9.2018 19:40 | karma článku: 17.77 | přečteno: 554x


Další články blogera

Jan Andrle

Jak jsem věřil oltcitovi

Jo, věřil jsem mu, že ten náklad odveze, byl jsem odchovaný trabanty a warťasy kombíky, tak jsem si prostě myslel, že každé auto, co má zadní liché dveře, odveze náklad, co já potřebuju.

16.9.2018 v 23:52 | Karma článku: 12.37 | Přečteno: 379 | Diskuse

Jan Andrle

Je to vůbec možné? Je! B-52

Představte si prosím, že budete ještě dnes používat cokoli z roku 1918. Ano - používáme dodnes naši republiku, ale já jsem měl na mysli o mnoho méně/více opotřebované věci...

14.9.2018 v 0:29 | Karma článku: 24.09 | Přečteno: 1370 | Diskuse

Jan Andrle

Multikulti příběh

Ne, nechci, aby titulek působil jakkoli pejorativně anebo naopak aktivisticky. Jen má neutrálně vyjadřovat, co se mi opravdu stalo.

7.9.2018 v 23:23 | Karma článku: 46.62 | Přečteno: 12153 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jan Zíma

Kdo vlastně vládne na Pražském hradě.

  Když dnes a denně slyšíte vtipy o poměrech na Pražském hradě, dřív nebo později dojdete k znepokojivému zjištění, že vlastně nevíte, co se za jeho zdmi v současných týdnech děje.

19.9.2018 v 18:57 | Karma článku: 16.39 | Přečteno: 408 |

Václav Poddaný

Pojďme schovat problémy za 50 migrantů z Afriky

Hra s názvem: ,,50 malých černoušků" aneb jak se v republice schovávají problémy pod problémy, může pomalu začít :)

19.9.2018 v 16:32 | Karma článku: 25.40 | Přečteno: 659 | Diskuse

Michal Pohanka

Mrčení jehňátek

Aneb "Život je tak trapný, Bože, jak uprdnutí u soulože," jak praví úspěšný český básník Krchovský. Aneb blogující břídil opět v akci...

19.9.2018 v 16:24 | Karma článku: 8.06 | Přečteno: 270 | Diskuse

Radka Kielbergerová

Nedělejte z nás pitomce a řekněte, kolik jim je. Zasloužíme pravdu a fér hru!

V případě přijetí sirotků je, zdá se, největším problémem, že se nám neříká pravda. A přitom, my jsme dávno zvyklí se v pravdách pohybovat a taky pravdu říkat. Lže se nám o věku "dětí". Mlží se, nám se tohle nelíbí, nejsme pitomci

19.9.2018 v 14:38 | Karma článku: 23.22 | Přečteno: 1555 | Diskuse

Antonín Mareš

Historie vývoje Českého národa za posledních 100 let.

Náš národ procházel velkými dějinnými zvraty od obnovení své samostatnosti v roce 1918 až po dnešek. V roce 1918 vzniká naše Československá republika. K tomu dochází po 300 letech,

19.9.2018 v 14:33 | Karma článku: 6.39 | Přečteno: 159 | Diskuse
Počet článků 293 Celková karma 23.35 Průměrná čtenost 884

jeden takovej... :-)





Najdete na iDNES.cz