W 353 Tourist
Tedy je už můj druhý stejného druhu. Stejné značky, typu i barvy. Prvního jsme koupili v polovině devadesátých let a sloužil nám moc dobře. Odvezl jen za odměnu v podobě mixu nejlevnějšího benzínu a oleje M2T strašnou spoustu věcí, jeho kombi dveře na zádi pozřely opravdu neskutečné předměty.
Také jsme si jej považovali, nechali jsme zavařit obligátní prorezlé otvory na podbězích, vyměnil jsem pár kabelů do zadních světel, ale to bylo tak vše, co kromě pravidelného tankování a promazání potřeboval. Plánovali jsme jej používat tak dlouho, než si budeme moci dovolit nějaký to výkřik moderní techniky od německého koncernu z Mladé Boleslavi. Což jsme odhadovali tak na šest, sedm let.
Osud mínil jinak. Babička s dědou nám po jarních prázdninách nabalili děti, jejich kola, spoustu zavařenin a jiných potřebností a my jsme vyjeli. To se vše v pohodě za děti do kufru vešlo. Kdo znáte tu rovinku mezi Kaplicí a jejím nádražím víte, že tam je devadesátka normál. Před námi jel o mnoho pomaleji moskvič, už od pohledu orvaný jak kdyby sem dorazil přímo ze Sibiře.
Předjíždím, míjím jej, a vtom změní směr... Rána, nemůžu auto udržet na silnici, jakkoli bych chtěl, řítíme se přímo do levého příkopu proti stromu. Trvalo to snad vteřinu, spíš i míň, ale stihnu zařvat držte se! Naivní, druhá rána byla o mnoho silnější. Motor ztichl, neslyším ani nikoho jiného.
"Jste v pořádku?!", žádná odezva.
"Jste v pořádku?!", zoufale opakuji.
"Já jo, jen ruka", odpoví žena, ale děti vzadu pořád nic.
Otevírám dveře, vystoupím, potom ty zadní za sebou a vidím jen pohled jakoby z kufru, kola, zavařeniny, batohy, to vše tam kde měly dětí mít svoje nohy. Horečné odhazuji všechno, abych se k nim dostal. Tak tyhle vteřiny bych nikomu nepřál, to byly nekonečné chvíle.
Ale s dobrým koncem. Byly tam, obě, namačkané měkkou částí zadní sedačky do malého prostoru, ale živé a zdravé, "pouze" v mírném šoku což potvrdila nakonec i osádka záchranky z Krumlova, která během minut dorazila na zavolání majitele onoho moskviče.
Mimochodem, ten neměl ani technickou, ani funkční cokoli včetně blinkrů a zrcátek, takže na jeho poslední cestě na vrakoviště nalevo od hlavní silnice na Kaplici nám nemohl dát najevo, kam chce odbočovat. Bohužel tím odsoudil ke stejnému osudu i našeho tehdy ještě svěžího Warťase.
Zachránil nás, náš žluťásek.. Traverza na předku a měkké čalounění sedaček vzadu nahradily to, co je dneska běžné: airbagy a dětské sedačky.
A dneska ho opět mám, pro připomínku. Vždycky si na jeho poslední i předešlé jízdy vzpomenu, když se zadívám na svoji sbírku modelů aut, která jsem kdy měl, kam ode dneška konečně patří.
Jan Andrle
Útok pizzou
jsme báječná bezpečná země, o tom není pochyb, ale stejně, jednotlivé útoky zde jsou, i bizarní, tak jak se stalo večer nám...
Jan Andrle
Chlapovo štěstí
Jo, to byl ten starej svět. Dobrej. Chlap přijel z práce domů a tam bylo navaříno, naklizeno a načekáno, že až se nají....
Jan Andrle
Nový oblek
Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.
Jan Andrle
Turnus
Ono to není snadné, pracovat v turnusu. Ještě u jednoho by to se celkem sneslo, ale u dvou...to už je dost
Jan Andrle
Doprčic!
Jo, youtube přináší leckterá pokušení. A pro předpubertálního autistu velmi lákavá. A ne vždy jste sto usledovat, co tam zrovna sjíždí. A pak se divíte.
Jan Andrle
Žárovka
Jsem blb. Nikdy bych si to nepřipustil, ale je to tak. K prozření stačilo pár žárovek. Což je zajímavé zejména s ohledem na titul inženýra elektrotechniky, kterým bych se mohl tady pyšnit.
Jan Andrle
Hodinky
Taková běžná věc. Hodinky. Postaru věc, kterou nosíme na ruce, občas se na ně podíváme, abychom zjistili čas. Hodinu, minutu...
Jan Andrle
Ajznbón (XII - Předvánoční)
Kdo z vás nemá rád pochvalu? Zeptám se ještě jinak. Kdo z vás chlapů nemá rád pochvalu? Ani nebudu čekat na odpověď, že... A odpovím si sám. Já tedy JO!
Jan Andrle
Ej Áj
Umělá inteligence. Mám se jí bát? Máme se jí bát? Anebo je to jen další logický krok lidského pokroku?
Jan Andrle
Koule
Někdo je má, někdo je nemá. Článek je o tom, kdo je podle mě měl, kdo by je měl dneska mít a kdo je bohužel nemá. Nic sexistického, jen konstatování politické...
Jan Andrle
Stávka
A už je to zase tady. Různé odbory a zájmové skupiny budou stávkovat. Proti čemu? Proti vládě, říkají.
Jan Andrle
Ajznbón (XI - Tatínek)
Vony ty elektronický jízdenky nakonec mají něco do sebe. Dá se z nich leccos poznat, co, to jistě programátoři nečekali.
Jan Andrle
Lego mužů
Když jsem byl malý kluk, lego k dostání nebylo, jen jeho enderácká napodobenina. Oni soudruzi v NDR vždycky byli na plasty dobří.
Jan Andrle
Ajznbón (X - Most)
Lidi jsou hrozně kreativní, řekla kolegyně cynicky a mně nezbylo, než jí dát za pravdu. Bylo to smutné, tragické.
Jan Andrle
Houby magický
Historie se opakuje, určitě, a nejen ta veliká, ale i úplně malinkatá, naše soukromá. V rodinách, v sousedství, na vesnicích a tak.
Jan Andrle
Co slavit 28.10. ?
Státní svátek vzniku dnes již neexistujícího státu, no, není to nonsens? Odpovím si hned v perexu. Není.
Jan Andrle
Flastencova past
Je to určitě těžké být tím pravým vlastencem, když se svět takhle rychle mění. A když nevíte, kde je dobro a zlo.
Jan Andrle
Ajznbón (IX - Karel IV.)
Nastoupil na Karlštejně. A vypadal zmateně. Sedl si hned u dveří, na místo určené pro lidi s omezenou schopností se orientovat..
Jan Andrle
Trest
Když zlobíte, musíte počítat s trestem. A já včera drobátko zazlobil. A tak ráno, když jsem se z toho zlobení vyspal, trest přišel.
Jan Andrle
Ajznbón (VIII - Kobliha a jiné maličkosti)
Dnes od kolejí, mašinek a nádraží něco málo víceméně humorných minipříběhů, co dobře dopadly, nastřádaných jen za poslední turnus.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |