Multikulti příběh

7. 09. 2018 23:23:20
Ne, nechci, aby titulek působil jakkoli pejorativně anebo naopak aktivisticky. Jen má neutrálně vyjadřovat, co se mi opravdu stalo.

Stalo, a to tak před osmi, deseti lety, kdy jsem si užíval emigrace ve Spojeném Království a jako dočasný poddaný Jejího Veličenstva tam mohl opravdu poznat každodenní život běžného občana. A osud tomu chtěl, že jsme za těch necelých deset let ve Velké Británii vyzkoušeli bydlení v opravdu rozdílných čtvrtích. Nejen geograficky, ale zejména kulturně. Naši kluci si tak mohli vyzkoušet například jaké to je chodit do katolické či naopak obecní a tedy většinově "nebílé" školy.

A následující zážitek si myslím jen dokresluje, že černobílé anebo zase příliš duhové vnímání společnosti bledne před individuální zkušeností. Před tím, jací jsou jednotliví lidé, jednotlivé rodiny, jejich hodnoty, přístupy, činy, slova.

Zatoužili jsme po větším autě, se sedmi sedadly, jak prostě počet dětí potenciálně přepravovaných zejména během dovolených vyžadoval. Dostatečně pohodlném, dostatečně spolehlivém a dostatečně levném, inu imigranti z Východu... Tak tedy hurá na eBay.co.uk. Byl tam, za L600 a sotva 40mil od nás. Vlakem tam a autem nazpátek, paráda. Krásně omšele červený Renault Espace ve věku mého nejstaršího syna si spokojeně vrní motorem na dálnici do Manchesteru, pak i po městech GM si trošku vrní, ale bohužel ještě než dojedu domů do Boltonu, si vrnět přestal. Zaškubal, dovrněl, zastavil. Uprostřed červenocihlové "vilkové" čtvrti ve Farnworthu. Smůla, pár mil od domova. Tuším celkem, kde bude problém, ukazatel paliva se po celou dobu ani nehnul, pořád ukazoval těsně nad půl nádrže, ale vše nasvědčuje, že jsem dojel dosucha. Volám původnímu majiteli, zda mi snad nezapomněl něco důležitého sdělit, ale nebere to. Ach jo. Ještě než se vydám pěšky k nejbližší pumpě, chci si být jist. Otevírám kapotu a prohlížím neznámý agregát - můj poslední "francouz" byl v roce 1988 oltcit- a zkoumám, zda něco nevyzkoumám. Přemýšlím, co zastrčit věrohodně do nádrže, abych si byl diagnozou jist. A v tom za mnou vrzne branka...

"Hello, brother, problem?"

"Yeah, no petrol, I guess, but not sure, just have bought this car, you know..."

"Need help?", nabídl ten prošedivělý starší pán a já přijal.

Doma měli kanystr benzínu a než ho jeho syn nalil do nádrže našeho nového přibližovadla, ani nevím jak, seděl jsem u nich doma v hale a pil dobrý silný čaj a přikusoval sušenky z provenience asda halal . Byl jsem pro ně zajímavě exotický, takový dosud asi neznámý poddruh Poláka a zároveň blízký, taky imigrant jako oni. Přišli v šedesátých letech z Pákistánu a protože začínali opravdu z ničeho, moc se zajímali, jak to máme my a stejně jako já si pochvalovali EU, že teď je to jiné. Byli hrdí na svoje britské občanství a na britské vzdělání svých dětí a na velikou britskou rodinu národů (přesná citace hostitele), jakkoli hned poznamenávali, že kolonialismus nebyl vůbec jen dobrý a Británie má co vracet. Moc zajímavá diskuze, které jsem se opravdu rád zúčastnil, protože doposud jsem nikdy takhle blízko do muslimské komunity nepronikl, i když jsem se samozřejmě s mnohými potkával denně, ať už v práci, ve škole kluků anebo na úřadech, nebo s otevřenou pusou u zubařky.

Bylo to příjemné, zajímavé, čas ubíhal a asi k tomu muselo dojít. Vlastně jsem to pořád nějak podvědomě čekal. Paní domu přinesla další konvičku čaje, nejmladší syn nám všem opět nalil a nastala chvíle ticha. A hlava rodiny se zeptala:

"Co si myslíš o Iráku?"

Dvě možnosti. Konfrontace. Anebo zdrženlivost hosta. Ale zase jsem nechtěl být servilní či popřít svoje vlastní názory jen z vděčnosti za pomoc a pohostinnost. Samozřejmě nevěděli nic o mé minulosti, že toho o válkách taky trochu znám a jsem dosti podjatý... Pro ně jsem byl "polský" řidič mixu na beton.

"Že válka je špatná."

"My jsme ji nezačali, bratře, to oni, víš, Američani. Zabíjí celé vesnice, děti, ženy."

"Zabíjení není prostě dobré, ani Iráčanů, ani Američanů, ani Evropanů - Vás nebo mě..." snažil jsem rozhovor opět přenést na osobní úroveň a také připomenout realitu terorismu okolo nás. Pochopil.

"Někdy musíš zabít, aby zlo skončilo, aby Bůh a jeho dobro vítězilo."

"Já jsem od Boha slyšel, že zabít je hřích."

"Máme stejného Alláha, bratře, ale vy mu špatně nasloucháte, škoda, jinak by zlo nevítězilo."

Cítil jsem, že nemám šanci ani chuť je přesvědčovat, bylo to vzhledem k situaci marné i neslušné zároveň a chtěl jsem pryč. Cítil jsem se najednou hodně nekomfortně.

"Jsem moc rád, že jsem vás poznal, (chtělo se mi přidat jeho oslovení bratře, ale nešlo mi to přes rty), moc děkuju za pomoc, pojedu za rodinou, aby neměli starost," blekotal jsem s nadějí, že na rodinu oni slyší.

Slyší, víc než na cokoli jiného. Domů jsem dojel na jejich benzín, nabídku 20 liber za něj hostitel mimochodem odmítl rázným gestem a paní domu k tomu přidala krabičku turkish delight s krásným motivem mešity a půlměsíce na krabičce pro děti a mně zbylo v hlavě i srdci mnoho otazníků. Jsem si jist, že jsou to dobří lidé. Ale jsem si neméně jist, že kdyby došlo na lámání chleba, a třeba by bylo nutno ukrýt souvěrce podezřelého z vražd nevinných nevěrců, pak nebudou váhat ani minutu.

Dali mi možnost zažít hřejivost svých činů i mrazivost svých (některých) slov, abych použil květnatost mluvy hlavy oné muslimské rodiny. Co váží víc? Slova nebo činy?

Autor: Jan Andrle | pátek 7.9.2018 23:23 | karma článku: 46.65 | přečteno: 12244x

Další články blogera

Jan Andrle

Psíchologie

Když k nám do rodiny přibyla nová čtyřnohá posila a majitelka útulku nám poradila, že "se na ní musí psychologicky, protože byla týraná", jsem si pyšně pomyslel, že nastává moje chvíle. Mýlil jsem se, jako mnohokrát dříve...

7.2.2019 v 18:19 | Karma článku: 23.32 | Přečteno: 642 | Diskuse

Jan Andrle

Klika od blázince

Atributy různých institucí jsou - jak jinak - různé. Abychom je podle nich poznali, přece. Hlubinné doly mají těžní věže, dopravní podniky jízdenky, úřady úřední hodiny, hodinové hotely (ne)manželské postele ...

12.1.2019 v 2:00 | Karma článku: 16.92 | Přečteno: 435 | Diskuse

Jan Andrle

Gender

Me too, chtělo by se mi napsat, ale těžko, nikdo mi vlastně nic špatného neudělal a už vůbec ne v dávné minulosti. Sám jsem si do pastičky nedávno vlezl a dlouho ani netušil, jaká je to past. Tedy, dobře mi tak.

28.12.2018 v 21:00 | Karma článku: 29.79 | Přečteno: 1208 | Diskuse

Jan Andrle

Za všechno můžou... kamiony!

Inu, viníka máme, a to je přece cíl všech úředníků a jiných zodpovědných za vlastní selhání. A viníka teď označili dokonce ti nejpovolanější úředníci - ministr a šéf jemu podřízené organizace, která má se o dílo starat.

14.12.2018 v 21:32 | Karma článku: 40.99 | Přečteno: 3083 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Martina Studzinská

Vážená profese

Poslední dobou se hodně píše o tom, že školy stárnou. Průměrný věk učitele je přibližně kolem padesátky. Mladí se do školství příliš nehrnou. Není divu, jejich pracovní podmínky nejsou právě nejluxusnější. Jak tomu bývalo dřív?

15.2.2019 v 21:01 | Karma článku: 11.34 | Přečteno: 256 | Diskuse

Jan Tichý(Bnj)

Život sám to vždy zařídí nejlíp

Asi každý zažil dobu, kdy ho život více či méně drtil. Když se za tím člověk ohlédne zpět, s prožitou zkušeností, může pochopit, co mu to „drcení“ dalo.

15.2.2019 v 20:42 | Karma článku: 10.84 | Přečteno: 164 | Diskuse

Pavel Vrba

Zaplať, nebo se to všichni dozvědí

Dnešní den začal jako každý jiný. Tedy až do doby, kdy mi jeden známý oznámil, že se dostal do svízelné situace. Obdržel totiž informaci, že je sledovaný a pokud nezaplatí, všichni se dozvědí, choulostivé informace i intimní.

15.2.2019 v 18:50 | Karma článku: 22.62 | Přečteno: 1051 | Diskuse

Katerina Kaltsogianni

Mám se naprosto skvěle

Pravoslavná víra není vůbec fanatická. Ani si nevzpomenu, zda jsem viděla někoho, kdo by se bál ďábla. Řekové si drží svoje rodinné tradice a svoji víru. A ta je zřejmě zachránila od lidského bankrotu, který v Řecku ještě nenastal

15.2.2019 v 15:49 | Karma článku: 19.49 | Přečteno: 609 | Diskuse

Petr Omelka

O jedné "multikulturní " Vietnamce

Tradice jsou úžasné a díky nim se nám zachovaly skvělé věci. Není ale tradice, jako tradice a také přístup k nim bývá rozdílný.

15.2.2019 v 14:38 | Karma článku: 25.42 | Přečteno: 1207 | Diskuse
Počet článků 303 Celková karma 27.75 Průměrná čtenost 886

jeden takovej... :-)

Najdete na iDNES.cz