"Praha není muzeum" je výrok majitele domu postaveného v roce 1920 na rohu Opletalovy ulice, tedy na Václaváku. Není a ON je majitel, takže se začíná bourat. A pak se bude i stavět. Nové, pěkné, moderní administrativní centrum.
Prý takzvaný květinový dům. Nu, uvidíme, jak rozkvete v lokalitě tak exponované, jako je nároží na Václavském náměstí. Nostalgičtí konzervativci, a já se celkem mezi ně počítám, asi budou žehrat nad demolicí v samém centru Prahy.
Ale na druhou stranu, přesně tam stavěl na troskách starších budov Miloš Havel svoji Lucernu, ani Baťa dole u podkovy není nic moc historického z hlediska věčnosti a vůbec Nové město snad snese architektonický příspěvek 21. století.
Myslím si, že jde spíš o to, CO tam bude stát. Protože sklobetonových monster už je tady vcelku dosti a pro další je snad na pankrácké pláni pořád ještě místa dost.
Mimochodem, sehnat v Praze, notabene na Václaváku povolení na demolici budovy a postavení moderní stavby, no to musela být fuška. Co to trvalo let, tady u nás v Čechách.
Jinde v historických centrech měst to (možná) řešili jináč. Byl jsem toho tak trošku svědkem. 15. června 1996 IRA (Irská republikánská armáda) oznámila telefonicky, že do devadesáti minut vybuchne nebývale velké množství budov v historickém centru Manchesteru. Když se tak skutečně stalo, 25000 lidí bylo již úspěšně z oblasti evakuováno a jako zázrakem se nikomu nic nestalo. No, zázrakem... Byl to vůbec první případ, kdy irští teroristé varovali takto předem, jindy si vždy libovali v co největším počtu nevinných obětí. Každý se může jistě polepšit, a to i takhle postupným způsobem, tedy že materiální škody ještě ano, ale lidské již ne.
Ale jo, to je dobře, nikdo netrpěl. Jen snad zastánci zachování historického centra Manchesteru. Statici promptně zjistili, že zasažené budovy nezachrání již žádná oprava a víceméně celé centrum "muselo" být demolizované. Na veřejné náklady, pochopitelně.
A co již potom mohlo následovat jiného, než že zoufalá správa města oslovila developery a jim podobné, aby vybudovali centrum města nové, krásnější, moderní.
A začalo se stavět. Nejlepší architekti, skvělé budovy, moderní materiály i technologie. Nastoupilo 21.století a také já, 5 let jsem se pilně vezl na vlně stavebního boomu v centru Manchesteru a všem těm Polákům na stavbách rozvážel svojí šestikolou poctivě beton. Proplétal se uličkami města, děsil se v zácpách na M60, aby mi náklad nestvrdl a byl rád, když "můj" beton vyplnil šalung přesně podle projektu.
Helejte, je to docela pěkný pocit, když dneska při návštěvě přátel projíždím od Shudehill a mohu si říci, sem jsem sypal beton do základů a tady jsem pomáhal pumpovat podlahy. No, je to taková satisfakce posledního pěšáka, že jo. Pachuť všech těch ve ztracenu končících vyšetřování a konspiračních teorií, že to všechno byl jen jeden veliký komplot úředníků, vlády a IRA, možná zůstává, ale nový Manchester je tu a stojí.
Ale proč to celé píši. Manchester je celkem hezký i dneska po těch změnách, jinak než je Londýn, docela jinak než třeba Liverpool a určitě úplně jinak než byl on sám ještě před 50 či 30 lety. Ale Praha... Kam se hrabou na Prahu. Praha je prostě jiná... to není nostalgie, to mi denně říkají lidé, kteří jí navštívili prvně. Tak bych chtěl trošku varovat. Přispívejme prvky moderní architektury, ale když opravdu nemusíme, nebourejme. Je to nevratné a koneckonců na Pankráci je zatím ještě místa dost, ne?
Praha jistě není muzeum, ale ani ne jen Disneyland pro okamžitou spotřebu. Aspoň doufám.
