Víte, jsem stará konzerva a všelijakým těm novostem jsem dlouho nemohl přijít na chuť. Ale pokrok nezastavíš a nemám-li jednou umřít nezasažen vymoženostmi 21. století, je dobře, když mne každodennosti postupně nutí měnit se.
Zda k lepšímu, ponechávám k uvážení laskavému čtenáři a osudu. Alespoň pro případ dnešního dílčího prozření.
Venku mráz a sníh, dokonce i tady v Praze, ideální počasí na to, prohřát si obstarožní kosti v aquacentru. Tak jsme se ženou uvažovali a tak učinili. Úžasné odpoledne. Poloprázdný bazén, přepychová vířivka, žádné fronty u tobogánů, umělá divoká řeka jen pro nás dva, inu není nadto se jít vykoupat, když ostatní občanstvo staví s dětmi sněhuláky.
Trochu nás jen zaskočil systém postupného odkládání tu cenností, tu bot, tu šatstva svrchního a o kus dále zase spodního, ale zvládli jsme to s poznáním, že takto strukturovaný vstup do bazénu je daní za moderní unisex šatny, které ovšem musí zároveň ctít cudnost dam a krotit ješitnou exhibicitu pánů.
Ovšem pravou ránu mým zakořeněným tradicím a zlom v chápání genderové rovnosti mi zasadilo až závěrečné sprchování v -tentokráte- ryze mužských sprchách. Naprosto bez zábran tam doprostřed chumlu různě namydlených nahatců vstoupila paní v nejlepších letech s hadicí a počala s úklidem podlahy. Někteří slabší jedinci a nejspíš nováčci zdejšího wellnesu se otáčeli čelem ke zdi, ale s většinou to ani nehlo. Všechno je jednou poprvé, proč by se novinka nemohla přihodit i v padesáti, řekl jsem si a pokračoval jakoby nic. Ale přiznám se, když paní s hadicí zamířila i do vedlejší místnosti s pisoáry, to jsem malou potřebu podržel než hadici opět srolovala v předsíňce.
Moderní doba, řeknete. Proč ne. Mně ale vrtalo celou dobu, než jsme se znovu se ženou potkali v obojetné šatně, v hlavě něco jiného. A také jsem se jí hned optal:
"Hele, uklízel u vás někdo ve sprchách, když jste tam byly?"
"No, myly tam zrovna podlahu hadicí, dost nepříjemný, ta studená voda stříkala až na mě."
"Ale, kdo, KDO tam uklízel?!"
"Jak kdo?" podívala se na mne s nechápavou pohrdavostí, jak to umí jen ona, když něco nechápe, ale vinen jsem já," no přece uklízečky, ne?"
"Ahááá, uklízečky, to je vono, takže ženský!" a moje milovaná nechápala dál.
Postupně jsem jí to vysvětlil a jí to přišlo normální, že žena uklízí jak u žen tak mužů. Nastínil jsem hypotetickou možnost, že by to bylo naopak.
"No to né, to nejde!" vylekala se upřímně. A vysvětlení? No protože přece žádná ženská není na nějaké naháče ve sprchách zvědavá, ale chlapi jsou vesměs všichni úchylové, co by se pohledy kochali až nemravno pomyslet.
Jó, tak to je teda ta vaše rovnoprávnost, tady jsou ty vaše pravé názory. Předpotopní, zaostalé, nehodné moderní doby. Platy stejné, ale pracovní příležitosti diferencované i na koupališti, že jo. Diskriminace, apartheid, pokrytectví.
A co čert nechtěl, na dveřích u východu cedulka "PŘIJMEME PLAVČÍKY A PRACOVNÍKY DO ÚKLIDU". Paráda, pracovníky, hned v pondělí se pokusím posunout lidstvo zase o krůček dopředu, prolomím další nesmyslnou bariéru a hypotetickou možnost přetavím v realitu. A sám si taky trochu polepším. Teda pokud ten konkurz na uklízeče v dámských sprchách vyhraji...
související článek: http://dianova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=579301
