Johny Tatra

jo, to jsem já. A můžu si za to sám. A jsem na to hrdý. Tatrovky jsem si zamiloval na vojně. Jak jinak v naší generaci, že jo?

K tomu Hanzelka a Zikmund, Dakar, tatra kolem světa a u mne osobně i zkušenost postrevoluční, kdy jsem měl možnost kopřivnickou fabriku si prohlédnout a po polygonu se povozit a svojí nicotnou  troškou do mlýna přispět k propagaci v dalekém zahraničí... nebyla tehdy nakonec k ničemu, tatra šla dál ke dnu a ke dnu...Řízeně, o tom jsem přesvědčen.

Smutné to bylo. Já jsem si následně hleděl svých zájmů a počal kočírovat zprvu volvo, poté mercedes v dalekých krajích, až tam kdesi za Kanálem. A neřídil jsem špatně, to nemohu říci....

A po těch svých cestách po Anglii jsem samozřejmě i uviděl místa, kde dříve oni vyráběli svoje chlouby, třeba Leylandy a i jsem vnímal, jak je jim líto, že teď už je nemají a po silnicích se jim prohánějí jen "cizáci".

A tehdy jsem si na tatřičky vzpomněl a -přiznávám- dost nacionalisticky jsem si řekl: tady jednou bude jezdit TATRA. Na nástěnky v šatně jsem připichoval odkazy, každý hovor s kolegy ráno i večer jsem opepřil poznámkou o úžasnosti exotických českých náklaďáků a na facebooky jim posílal videoodkazy.

Nu, zaujalo je to, o to nic. Přezdívku z nadpisu mi dali. Videa, jak tatry procházejí bahnem Sibiře, či pískem Sahary anebo  jen lomem někde u Mostu  se jim líbily. Trochu mi dalo pravda zabrat vysvětlit, proč se ta kola nevylamují, ale vzhledem ke geniálnímu trubkovému rámu jen přizpůsobují terénu a že právě proto je tatra ta jediná pravá...

Víte co, jestli mi něco moje dnes 50+ životní zkušenost říká, tak to je to, že řidič dost těžko může být akceptován jako poradce manažera pro nákupy. Nu, alespoň můj britský šéf mým radám nenaslouchal. Podmínil jsem tenkrát v roce 2013 svoje další služby pro J.Doyle ltd podmínkou otáčet volantem vozu Tatra. Nepochopili svoji šanci, lobbingu neustoupili, nekoupili ani jeden kousek a já se vrátil do Česka.

A i proto dodnes tatry na Ostrovech nepotkáte. Na rozdíl od všudypřítomných škodovek a zetorů.

Ale já jsem tu svojí přezdívku snad tehdy dostal právem.

Autor: Jan Andrle | sobota 12.11.2016 14:12 | karma článku: 18,90 | přečteno: 620x
  • Další články autora

Jan Andrle

O biči, koloběžce a řízku

24.4.2024 v 20:14 | Karma: 12,55

Jan Andrle

Útok pizzou

12.4.2024 v 22:34 | Karma: 11,02

Jan Andrle

Chlapovo štěstí

7.4.2024 v 22:14 | Karma: 15,06

Jan Andrle

Nový oblek

27.3.2024 v 22:17 | Karma: 22,15

Jan Andrle

Turnus

6.2.2024 v 21:43 | Karma: 18,99