Zajímavé, že si pamatuji, co jsem dělal 21.srpna 1968, ale co jsem dělal přesně 17.listopadu 1989 si nepamatuji.

V listopadu 1989 si pamatuji průběh demonstrací v Brně a hlavně mi tam utkvěl v paměti Miloš Zeman. Někdy kolem 26. listopadu jsem jel s kolegy do Vídně, protože nikdo z nás nevěřil, že hranice zůstanou již otevřené a mně komunisté nikdy nepovolili výjezd na Západ jako některým současným komunistobijcům zde na blogu.

Co se týká armády, tak největší obavy jsem měl z vyjádření tehdejšího ministra obrany Milána Václavíka, který hrozil použitím síly. To si dobře pamatuji a běhal mi mráz po zádech.

Co mi, ale ještě utkvělo v paměti, když se od řečníků na Náměstí Svobody v Brně ozvalo, že z Prahy dostali zprávu, že tehdejší premiér Ladislav Adamec se zaručil, že nebude použita síla. Nejdříve se ozvalo nesouhlasné mručení, ale během večera se Adamec stal miláčkem davu. Poté, když se lidé rozcházeli, jak řečník řekl: "běžte ulicemi Kobližnou (tehdy Gagarinova) a Masarykovou (tehdy Třída vítězství)."

Takze jste byl p.s.Petriku opravdovy prominent, kdyz jste mohl jet don Vidne.

Vím, co jsem dělal 17.11.1989, a to přesně. Měl jsem a chtěl jsem být na demonstraci, ale experiment do diplomky šel extrémně rychle, takže jsem nakonec usoudil, že přece jen pojedu domů na jih Čech. Koneckonců šlo o povolenou demonstraci, stejně nikdo nečekal, že se stane to, co se nakonec událo...

O to větší šok to byl i pro mě po nedělním návratu na kolej, kdy bylo jasné, že tentokrát to režim skutečně nezvládl (ovázané hlavy kamarádů ve vstupní hale kolejí a podpisové archy).

A pak už to bylo jasné - studium šlo na nějakou dobu "stranou", byly důležitější věci. Nadšení a zároveň strach (například právě z toho, že do Prahy zavítají vojenské jednotky - fámy se i tehdy šířily velice rychle).

A rozhodující okamžik celého Listopadu 1989? Skandovaná odpověď pražských dělníků "My nejsme děti!" na projev tehdejšího tajemníka městského výboru KSČ Štěpána, kterou jsme měli možnost spatřit v tehdejší Československé televizi. - Od toho okamžiku bylo jasné, že staré struktury jsou naprosto mimo a ve vleku událostí, které nejsou schopny významně ovlivnit, natožpak zvrátit.

V mých očích studenta "revoluci" nevybojovali studenti, herci či disidenti, ale právě ti dělníci (tuším že z ČKD, ale mohu se mýlit), kteří si už prostě od strany, která se jimi zaštiťovala, nechtěli její licoměrnost nechat líbit a poslali KSČ do ... propadliště dějin (1).

(1) Jak se později ukázalo, soudruzi se z toho marasmu (za pomoci voličů) dokázali do značné míry vyhrabat (ať již coby členové KSČ(M) a nebo coby "infiltranti" do nových politických subjektů). Ale to už je jiná historie. V listopadu 1989 jsme především chtěli, aby "věrchuška" svým občanům přestala "kálet na hlavu".

Asi do smrti nezapomenu na primy prenos ceskoslovenskeho rozhlasu o vanocich z prazske Lucerny, kde mela prazska KSC mimoradny sjezd a slova: soudruzi, my ta musime mezi ne jit a zaujmout mista v cele.

A jak rekli, tak ucinili. I skoro tricet let pote jsou v cele.

V tento den má moje mladší dcera narozeniny, cinkali jsme skleničkama na její zdraví

no jo, cinkani, ta nam jde (sklenickama), na zdravi, Horste, a dik

Nejak mi to neda, abych se nezaptal, jak se vam to tenkrat prihodilo ze jste byl nadporucikem.

mhohym zdejsim diskuterum strasne vadi, te Andrej babis byl tenkrat clenem KSC, a vy dokonce nadporucikem?

Načtěstí autor nebyl pracovníkem ,,ZAHROB", či obch. zástupcem některého NP. v zahraničí v nesocialist. cizině. Pak by se klidně i on mohl ocitnout např. v jistých seznamech Že ovšem, mnozí, vč. ,,raketˇáků", jezdili na ostré střelby do sojuzu, to je jiná

Poslušně hlásím, že ten rok jsem chodila do školky a pamatuju si jen "Jakeše do koše".

dobre, tak to jses omilostnena od vzpominek

já v Praze cinkala klíčema-hrozná představa že byste mě třeba právě vy sejmul

a neni to nakonec jedno, kdo Vas sejme?

Jo Honzo, já byl v Hamburku a domu jsem jel vlakem, protože jsem měl nastoupit do psychoterapeutického výcviku a těm bolševickým frajerům jsem říkal: "A máte slovíno hoši". Smáli se, prý ještě ne, tak za měsíc už věděli, že jo.

Možná že někteří z nich věděli, že jo, a to už i dopředu, a možná i proto se smáli

Báli jsme se, že na nás pojedou tanky. 21. 11. se to lámalo - to mě na čtyři hodiny zavřeli v Kolíně na policajtůře a vyslýchali čtyři! Jednu studentku. Děkuji za článek, pane Honzo. A pozdravujte

Tehdy strach skutečně zvítězil. Ovšem u některých z mocných, a proto pochopili. že již neměli šanci silou zasáhnout. Jiní však byli předpřipraveni v mnoha variantách, a proto pro ně byl ,,samet" jasným východiskem, jakož i předpřipravenou ,,novou" start. čárou.

Puvodni prispevek k 11.9. 2001 zmizel kdesi ve virtualnu. Ale 17.11. 1989 je ́sem urcite sedel u tivi a sledoval na ARD, BFS, ORF i ZDF vyvoj situace. A nejak jsem cekal zda se konecne i v Ceskoslovensku jako jednom z poslednich komunistickych statu zacne neco dit.

Inu, každý někde byl a leccos žil. Ba i prožil. A pamatuje. Jak kdo a jak co, i proč, to je věc druhá. Nemluvě o tom, jak jí kdo, ale i proč, prezentuje. A těch ,,významných" dat, resp. až výročí je vskutku až nepřeberně Co mě osobně se týká, mnohé jsem ke kde jakým datům i výročím nejen v diskuzích, a na rozdíl od kde jakých zdejších takydiskutérů pak i ve svých článcích, nejednou prezentoval. Měl jsem, a stále mám vše velice dobře ve své paměti, ač jsem již velmi, velmi dlouho mlád

P.S.:uvědomujete si, že pokud byste byl profík v některé z jiných jednotek, mohl jste se klidně ocitnout třeba i na Nár. třídě coby např. ,,rudý baret"?