Sběrny

Vymýšlet vymyšlené není příliš rozumné. Ale má cenu hledat rozum tam, kde vítězí vychytralost?

foto : internet

      "Sběrači" kovů trápí Česko, co já vím, minimálně 15, možná 20 let. Sem tam se ve zprávách objeví extrémní případy zlodějen, třeba kdysi ten z Terezína ohledně ukradených náhrobních desek v Národním památníku, anebo dneska, kdy jsme se ze zpráv dozvěděli, že silničáři už raději zavařují šrouby na mostních zábradlích, protože frekvence jejich krádeží je neúnosná.

     Skoro deset let jsem točil volantem v Anglii. Mnohé zkušenosti jsem tím určitě získal, libry nepočítaje. A i jednu ohledně boje státu se zloději kovů.

     Geniálně jednoduché. I když i britské parlamentní byrokracii to trvalo přes tři roky, než do efektivního výsledku zpracovala fakt, že mnozí noví přistěhovalci z rozšířených východních území Evropské unie si na chléb (pardon, UK, tedy toustový chléb) hodlají vydělávat toliko prodejem železného a jiného šrotu, který jim původně pane neříkal.

      Onen zákon o výkupu druhotných surovin měl ale nakonec jen pár paragrafů. A od prosince 2012 pak tedy platilo nekompromisně, že šrot můžete prodat, jen pokud do sběrny přijedete autem (nikoli taxíkem), udáte jeho RZ, předložíte nějaký doklad totožnosti (velká novinka v UK!) a hlavně: váš "vejvar" vám sběrna převede do tří dnů na váš bankovní účet! Platba v hotovosti je trestná pro obě strany, pro sběrnu navíc s hrozbou zničující pokuty a doživotní ztráty licence.

      No, řekněte, nepomohlo by to aspoň trošku i u nás? Těch pár paragrafů. Plus samozřejmost pravidelných policejních kontrol přímo ve výkupních místech, jež jsem jako řidič náklaďáku, který do sběren občas šrot od velkých dodavatelů svážel, podstupoval.