Čoklík
Ovšem mám problém, aspoň to někteří o mně říkají. Nemyslím si, že pes je člověk, tedy boží tvor na úroveň člověka postavený. I svatý František přece nějaké ty rozdíly viděl, ne?
Tedy, neuznávám argumenty majitelů (ano, majitelů, ne partnerů, že) psů , že zrovna ten jejich 30ti kilový mazlíček nikdy náhubek, či vodítko nepotřeboval, protože on je tááák hodný. Ani že dítě si vlastně útok rotvajlera zasloužilo, protože jej vyprovokovalo. A rovněž nejsem příznivcem spolužití lidí a psů v bytech. (Speciálně vyšlechtěné gaučáky vyjímám, ale je to taky hřích na přírodě, to šlechtění...) Jóó, když má někdo barák se zahradou, tak potom je to určitě pěkné pro obě strany. Zažil jsem obojí, mohu srovnávat.
Ale k mému zážitku. Po čtyřdenním turnusu konečně jedu domů. Za posledních pár hodin jsem nepozřel sousto a protože v busu se drobit nesmí, plánuji na lavičce na Čerňáku se ještě dorazit před odjezdem, plnohodnotná večeře mne čeká až před půlnocí pod Ještědem.
Začnu otevírat tašku s miniproviantem, když v tu je nalevo vedle mne, ale velmi natěsno, něco teplého, chlupatého. Jakou šelmu tady asi čekat, ne? No jasně, pes, tulák. Usedl vedle mne tak samozřejmě a očima mi říká, no konečně, kdes tak dlouho byl, parťáku?
Rozhlédnu se okolo. Kromě fronty na bus nikde nikdo, kdo by mohl být majitelem, popravdě, očekával jsem nekorektně, že mě vysvobodí vstřícný bezdomovec.
Odbočím a neřeknu ještě, jestli mi ten čokl sežral svačinu. Byl to sympatický krátkosrstý, černý a jistě vzdělaný jedinec, protože seděl celou dobu vedle mne velmi způsobně, jen občas strkal hlavu pod moji ruku, čímž si vynucoval pohlazení. Vyhověl jsem pokaždé. Čistý, nepodvyživený, hezkej vám byl.
Znovu jsem se rozhlédl. Fakt majitel nikde. Zašrotovalo mi, co udělám. Jako normálně vstanu, řeknu mu čau neznámý pse a odejdu k autobusu až přijede, a řidiči, který jej bude skopávat ze schodů, budu tvrdit, že je mi to jedno, že můj není? Anebo mám včas zavolat MP, aby jej chudáka opuštěného umístila do útulku? Anebo... vzít jej s sebou (bez náhubku!), koupit extra lístek a doma jej na internetu inzerovat jako ztraceného a kdyby to nevyšlo, tak co? Nechat si ho? Byly to jen rychlé myšlenky, přetnuté zavoláním.
"Broku? Ty parchante, kde zase seš?!" , ozvalo se za mnou. Seděl(i) jsme na lavičce před veřejnými záchodky. Tak majitelka je na světě a já můžu svačit. Teda ne, už mi to jede. Najím se až doma, no co, to setkání za to stálo... Budu mít u ní příště vyčůrání zadara.
Jan Andrle
Útok pizzou
jsme báječná bezpečná země, o tom není pochyb, ale stejně, jednotlivé útoky zde jsou, i bizarní, tak jak se stalo večer nám...
Jan Andrle
Chlapovo štěstí
Jo, to byl ten starej svět. Dobrej. Chlap přijel z práce domů a tam bylo navaříno, naklizeno a načekáno, že až se nají....
Jan Andrle
Nový oblek
Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.
Jan Andrle
Turnus
Ono to není snadné, pracovat v turnusu. Ještě u jednoho by to se celkem sneslo, ale u dvou...to už je dost
Jan Andrle
Doprčic!
Jo, youtube přináší leckterá pokušení. A pro předpubertálního autistu velmi lákavá. A ne vždy jste sto usledovat, co tam zrovna sjíždí. A pak se divíte.
Jan Andrle
Žárovka
Jsem blb. Nikdy bych si to nepřipustil, ale je to tak. K prozření stačilo pár žárovek. Což je zajímavé zejména s ohledem na titul inženýra elektrotechniky, kterým bych se mohl tady pyšnit.
Jan Andrle
Hodinky
Taková běžná věc. Hodinky. Postaru věc, kterou nosíme na ruce, občas se na ně podíváme, abychom zjistili čas. Hodinu, minutu...
Jan Andrle
Ajznbón (XII - Předvánoční)
Kdo z vás nemá rád pochvalu? Zeptám se ještě jinak. Kdo z vás chlapů nemá rád pochvalu? Ani nebudu čekat na odpověď, že... A odpovím si sám. Já tedy JO!
Jan Andrle
Ej Áj
Umělá inteligence. Mám se jí bát? Máme se jí bát? Anebo je to jen další logický krok lidského pokroku?
Jan Andrle
Koule
Někdo je má, někdo je nemá. Článek je o tom, kdo je podle mě měl, kdo by je měl dneska mít a kdo je bohužel nemá. Nic sexistického, jen konstatování politické...
Jan Andrle
Stávka
A už je to zase tady. Různé odbory a zájmové skupiny budou stávkovat. Proti čemu? Proti vládě, říkají.
Jan Andrle
Ajznbón (XI - Tatínek)
Vony ty elektronický jízdenky nakonec mají něco do sebe. Dá se z nich leccos poznat, co, to jistě programátoři nečekali.
Jan Andrle
Lego mužů
Když jsem byl malý kluk, lego k dostání nebylo, jen jeho enderácká napodobenina. Oni soudruzi v NDR vždycky byli na plasty dobří.
Jan Andrle
Ajznbón (X - Most)
Lidi jsou hrozně kreativní, řekla kolegyně cynicky a mně nezbylo, než jí dát za pravdu. Bylo to smutné, tragické.
Jan Andrle
Houby magický
Historie se opakuje, určitě, a nejen ta veliká, ale i úplně malinkatá, naše soukromá. V rodinách, v sousedství, na vesnicích a tak.
Jan Andrle
Co slavit 28.10. ?
Státní svátek vzniku dnes již neexistujícího státu, no, není to nonsens? Odpovím si hned v perexu. Není.
Jan Andrle
Flastencova past
Je to určitě těžké být tím pravým vlastencem, když se svět takhle rychle mění. A když nevíte, kde je dobro a zlo.
Jan Andrle
Ajznbón (IX - Karel IV.)
Nastoupil na Karlštejně. A vypadal zmateně. Sedl si hned u dveří, na místo určené pro lidi s omezenou schopností se orientovat..
Jan Andrle
Trest
Když zlobíte, musíte počítat s trestem. A já včera drobátko zazlobil. A tak ráno, když jsem se z toho zlobení vyspal, trest přišel.
Jan Andrle
Ajznbón (VIII - Kobliha a jiné maličkosti)
Dnes od kolejí, mašinek a nádraží něco málo víceméně humorných minipříběhů, co dobře dopadly, nastřádaných jen za poslední turnus.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |