Pohrdání

Není to snadné mít důvěru. A je lehké o ni přijít. A možná není příjemné ji nemít. A ani není možná moc příjemné pohrdat...Ale když je pohrdání oboustranné, pak je průšvih na světě.

Není to  možné vysvětlit jinak. Když za současných bezprecedentních státních opatření - omezení základních lidských práv v rámci nouzového stavu - sezvete či necháte e pozvat na oslavu čehokoli za hromadné účasti, pak je to porušení pravidel, které vláda a spol. vyhlásila. Tečka. 

Můžete si o nich myslet cokoli, můžete je třeba i porušovat, ale jste-li zároveň vládní úředník, pak není omluvy. Je to papalášství, a ne že ne. Děláte vědomě to, co sami těm o patro níže odpíráte. Taky tečka.

Není moc co dodat. Snad jen, kdo na té párty kromě sportovního vůdce všechno byl: místní policejní velitel, RaJ Paroubek, poslanci.... no, hezká squadra, ale to jsou ti kluci, co spolu mluví, tak to je. Bylo vždycky a oni žijí ve světě, kde to tak znají a je, lidi.

Pohrdání pravidly pro plebs jak vyšité. A pohrdání těmi, co pohrdají, je nasnadě. Nedivte se potom, vy rádoby elity. Ale vy se nedivíte, vám je to volné, prozatím vám stačí, že o různě podivně nabyté majetky a prebendy nepřijdete, a to vy víte a pohrdání vám třeba může být jedno... A morálka, uznání, čest? Kdoví, která generace vašich vnuků se jí doopravdy dočká.