O bublinách
… a jsem stoupencem našeho aktivního členství v EU i NATO. Což mimo jiné znamená, že rozlišuji mezi spojenci, konkurenty a nepřáteli.
Na svoji obhajobu snad můžu uvést, že chodím daleko častěji do venkovských hospod než kaváren v hlavním městě. A také to, že mi je moje bublina často těsná a mnohokrát se ji snažím aktivně naprasknout. Není to snadné. To musíte jít třeba pro informace na Aeronet nebo do Parlamentních listů, či poslouchat bedlivě projevy představitelů SPD, ANO či KSČM. Navolit si TV Barrandov. Upřímně se pak snažím najít zrníčka jejich pravd, která by nebyla v rozporu s fakty, ale mnohdy to vážně nedokážu.
Alespoň ve virtuálním prostoru. Protože v reálném životě to semtam jde. Mám přátele a známé a kamarády a nejméně dva z nich jsou názorově zakotveni naprosto mimo moji bublinu, o které byla výše řeč. Jejich zdroje informací se stopro míjejí s těmi mými. Přesto spolu mluvíme, scházíme se, popíjíme a přeme se bez zášti a o věci. Oni mají svoji pravdu, oprávněně a hájí si ji stejně hrdě jako já tu svoji. Jestli někdo pamatujete na socialistický školní experiment s množinami, tak při setkání s nimi zažívám rád pocit průniku našich množin, vzájemného uznávání protiargumentů a vymezování si hranic, za které již naše vlaky nepojedou. A po celovečerní debatě pak odcházíme nad ránem snad obě strany obohaceny o odér bubliny původně i přítomně protivné. Jakkoli je nám jasné, že z vlastních bublinek - a že jsou zpravidla nad ránem hodně malinkaté - nevylezeme nikdy úplně. A stačí dva tři dny a na netu jsme opět každý pevně na pozicích vlastní bubliny jako před večerním názorovým a jiným opojením.
Začínám tušit, proč je či bylo by to tak těžké opustit ji. Bublina asi není o faktech, o zdrojích informací, jen o životních zkušenostech nebo aktuální situaci. Je nejspíš úplně nejvíc o víře. O vlastní víře, jak by měl fungovat svět, jak funguje a co je důležité. A co mi do tohoto schématu nezapadá, tomu apriori nevěřím a je mi to podezřelé. A nikdo, nic nedokáže zvenku změnit mojí víru. Jen já sám, budu-li mít tu potřebu. Málokdy, že jo.
Tydlencty bubliny byly, jsou a budou. Dnes vypadají jinak než kdysi a jinak než jednou budou vypadat. Před dvěma sty lety se bublina majitelů dolů a bank jen málokdy přiblížila bublině horníků a námezdních rolníků. Například. Mezi nimi bylo tolik jiných bublin, že se o sobě vůbec dozvěděli jen při nějakém sociálním průšvihu. Neexistovala platforma, kde by se jinak potkaly. Někdo tomu říkal třídy, pak třeba sociální vrstvy, reálně byly, ale dennodenní komunikace neprobíhala.
Dneska ona komunikační platforma je. Všudypřítomná. Bubliny jsou jiné, samozřejmě, uvažovat jen v mezích tříd je nepoužitelné, což ovšem neznamená, že bychom nenašli bubliny, které se samy takto snaží definovat. Každý den do sebe bubliny narážejí, tu mírněji, tu ostřeji (mluvím o komunikaci). Internet, sociální sítě, média (vč. blogů), tam se to děje nejvíc. Víc než v hospodách a kavárnách.
Může mi to být líto, ale nenadělám s tím nic. Co ale dělat s tím, když si dvě největší protivné bubliny myslí, že jen každá jedna a jediná z nich má patent na rozum a právo na existenci? Nenapadá mne nic lepšího, jednoduchého a asi naivního, ale snad to musí být univerzální pravidla. Základní a zásadní pravidla demokracie a svobody. A morálky, ne?
Nebudu je tady vyjmenovávat, ale přál bych si, aby byly ve veřejném, reálném či virtuálním prostoru natolik pevně nekompromisně ostře přítomny, že se o ně propíchne až do splasknutí obal každé bubliny, jejíž vnitřní prostor je s obecnými pravidly nekompatibilní. A ostatní bubliny? Ať si letí prostorem, ať do sebe narážejí, prohýbají se či třeba splývají a nebo zmizí v okamžicích nedůležitosti pro své obyvatele a dohromady ať představují rozmanitost. Zvenčí asi stejně bubliny vypadají krásněji než při pohledu zevnitř. A svět také zdaleka nejsou jen bubliny.
Jan Andrle
Útok pizzou
jsme báječná bezpečná země, o tom není pochyb, ale stejně, jednotlivé útoky zde jsou, i bizarní, tak jak se stalo večer nám...
Jan Andrle
Chlapovo štěstí
Jo, to byl ten starej svět. Dobrej. Chlap přijel z práce domů a tam bylo navaříno, naklizeno a načekáno, že až se nají....
Jan Andrle
Nový oblek
Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.
Jan Andrle
Turnus
Ono to není snadné, pracovat v turnusu. Ještě u jednoho by to se celkem sneslo, ale u dvou...to už je dost
Jan Andrle
Doprčic!
Jo, youtube přináší leckterá pokušení. A pro předpubertálního autistu velmi lákavá. A ne vždy jste sto usledovat, co tam zrovna sjíždí. A pak se divíte.
Jan Andrle
Žárovka
Jsem blb. Nikdy bych si to nepřipustil, ale je to tak. K prozření stačilo pár žárovek. Což je zajímavé zejména s ohledem na titul inženýra elektrotechniky, kterým bych se mohl tady pyšnit.
Jan Andrle
Hodinky
Taková běžná věc. Hodinky. Postaru věc, kterou nosíme na ruce, občas se na ně podíváme, abychom zjistili čas. Hodinu, minutu...
Jan Andrle
Ajznbón (XII - Předvánoční)
Kdo z vás nemá rád pochvalu? Zeptám se ještě jinak. Kdo z vás chlapů nemá rád pochvalu? Ani nebudu čekat na odpověď, že... A odpovím si sám. Já tedy JO!
Jan Andrle
Ej Áj
Umělá inteligence. Mám se jí bát? Máme se jí bát? Anebo je to jen další logický krok lidského pokroku?
Jan Andrle
Koule
Někdo je má, někdo je nemá. Článek je o tom, kdo je podle mě měl, kdo by je měl dneska mít a kdo je bohužel nemá. Nic sexistického, jen konstatování politické...
Jan Andrle
Stávka
A už je to zase tady. Různé odbory a zájmové skupiny budou stávkovat. Proti čemu? Proti vládě, říkají.
Jan Andrle
Ajznbón (XI - Tatínek)
Vony ty elektronický jízdenky nakonec mají něco do sebe. Dá se z nich leccos poznat, co, to jistě programátoři nečekali.
Jan Andrle
Lego mužů
Když jsem byl malý kluk, lego k dostání nebylo, jen jeho enderácká napodobenina. Oni soudruzi v NDR vždycky byli na plasty dobří.
Jan Andrle
Ajznbón (X - Most)
Lidi jsou hrozně kreativní, řekla kolegyně cynicky a mně nezbylo, než jí dát za pravdu. Bylo to smutné, tragické.
Jan Andrle
Houby magický
Historie se opakuje, určitě, a nejen ta veliká, ale i úplně malinkatá, naše soukromá. V rodinách, v sousedství, na vesnicích a tak.
Jan Andrle
Co slavit 28.10. ?
Státní svátek vzniku dnes již neexistujícího státu, no, není to nonsens? Odpovím si hned v perexu. Není.
Jan Andrle
Flastencova past
Je to určitě těžké být tím pravým vlastencem, když se svět takhle rychle mění. A když nevíte, kde je dobro a zlo.
Jan Andrle
Ajznbón (IX - Karel IV.)
Nastoupil na Karlštejně. A vypadal zmateně. Sedl si hned u dveří, na místo určené pro lidi s omezenou schopností se orientovat..
Jan Andrle
Trest
Když zlobíte, musíte počítat s trestem. A já včera drobátko zazlobil. A tak ráno, když jsem se z toho zlobení vyspal, trest přišel.
Jan Andrle
Ajznbón (VIII - Kobliha a jiné maličkosti)
Dnes od kolejí, mašinek a nádraží něco málo víceméně humorných minipříběhů, co dobře dopadly, nastřádaných jen za poslední turnus.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |