Medard
Bral bych to. Všema deseti. Jak si pamatuji propršené červny, kdy jsem i několik dní nemohl jít po škole ven a blbnout s kamarády, což mi strašně štvalo, neb počítače ani playstationy ještě nebyly, jak se upomínám na probahněná červnová vojenská cvičení, kdy jsme se - soudruzi tajně - modlili za aspoň kousek sluníčka, co by nám usušilo vše od prádla až po stany, jak si vzpomínám na to těšení se od dubna, května, června až konečně přijdou ty pořádné správné dovolenkové pařáky, tak teď bych to docela bral. Deště, klidně i medardích 40 dní normálního, pomalého, trvalého, mokrého deště. Všema deseti.
Nicméně zmíněný Medard mne letos (už opět a poněkolikáté) zklamal. A jak se zdá, nejen mě. Sucho hrozí, to už je tak jasné, že o tom nečteme jen v novinách, nedíváme se na to ve zprávách v televizi, ale pociťujeme to. A bavíme se o tom třeba v práci. Jak jsme byli o víkendu na chatě a jak tam vypadá zahrádka, kolik málo je vody ve studni, jak vysychá rybníček.
Před asi 30-ti lety jsem strávil zimu, jaro i kus léta v Kanadě. Zhruba na stejné rovnoběžce jako žijeme my tady. Zažil jsem tehdy různé kulturní šoky, překvapení, ba i poučení, ale jeden z nejzapamatovatelnějších bylo tamní počasí. Do apríla tuhá zima, mrazy, trocha sněhu. Po desátém dubnu pařáky nad 25 stupňů, sucho, jasno, a to pořád, bez milosrdných přeháňkových přestávek. A těch deset dní mezi tím jaro, dá-li se tak popsat. Trošku deště, mraky a hodně, fakt hodně větru.
Tamní příroda si s tím evidentně poradila. Čeká a pak najednou rychle vyraší co může. Jsou tam na to zvyklí. Ale my tady? Dneska jsem šel okolo téměř dozrálých třešní, byly krásně červené, ovšem velikosti většího rybízu. Naše příroda i my si na tohle budeme asi zvykat těžko, a to si dovolím napsat, že příroda to ještě nakonec zvládne lépe než my. Teda než já osobně určitě. Dál se asi budu ploužit v tom parnu jak zpomalený film, potit se jak vrata vod chlíva, mít chmurné myšlenky a těžký dech, a jen se těšit, až si večer po západu slunce dám jedno či dvě vychlazené.
Asi je jedno, jestli je naše planeta zelená či modrá, stejně jsme na ni krátcí. A zda za změnu můžeme my sami, či Bůh, či příroda, to bude fuk, Jediné bude mít cenu, přizpůsobit se. A rychle. Takže: Zítra odjíždíme na chatu a instaluji pod okap konečně sud na dešťovou vodu. Což se sice na břehu rybníka může jevit jako pitomost, ale přece nebudeme čekat až i ten vyschne. Každá zadržená kapka dobrá. Každý svoji trošku do mlýna.
A pak ta dotace, no ne?
Jan Andrle
Útok pizzou
jsme báječná bezpečná země, o tom není pochyb, ale stejně, jednotlivé útoky zde jsou, i bizarní, tak jak se stalo večer nám...
Jan Andrle
Chlapovo štěstí
Jo, to byl ten starej svět. Dobrej. Chlap přijel z práce domů a tam bylo navaříno, naklizeno a načekáno, že až se nají....
Jan Andrle
Nový oblek
Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.
Jan Andrle
Turnus
Ono to není snadné, pracovat v turnusu. Ještě u jednoho by to se celkem sneslo, ale u dvou...to už je dost
Jan Andrle
Doprčic!
Jo, youtube přináší leckterá pokušení. A pro předpubertálního autistu velmi lákavá. A ne vždy jste sto usledovat, co tam zrovna sjíždí. A pak se divíte.
Jan Andrle
Žárovka
Jsem blb. Nikdy bych si to nepřipustil, ale je to tak. K prozření stačilo pár žárovek. Což je zajímavé zejména s ohledem na titul inženýra elektrotechniky, kterým bych se mohl tady pyšnit.
Jan Andrle
Hodinky
Taková běžná věc. Hodinky. Postaru věc, kterou nosíme na ruce, občas se na ně podíváme, abychom zjistili čas. Hodinu, minutu...
Jan Andrle
Ajznbón (XII - Předvánoční)
Kdo z vás nemá rád pochvalu? Zeptám se ještě jinak. Kdo z vás chlapů nemá rád pochvalu? Ani nebudu čekat na odpověď, že... A odpovím si sám. Já tedy JO!
Jan Andrle
Ej Áj
Umělá inteligence. Mám se jí bát? Máme se jí bát? Anebo je to jen další logický krok lidského pokroku?
Jan Andrle
Koule
Někdo je má, někdo je nemá. Článek je o tom, kdo je podle mě měl, kdo by je měl dneska mít a kdo je bohužel nemá. Nic sexistického, jen konstatování politické...
Jan Andrle
Stávka
A už je to zase tady. Různé odbory a zájmové skupiny budou stávkovat. Proti čemu? Proti vládě, říkají.
Jan Andrle
Ajznbón (XI - Tatínek)
Vony ty elektronický jízdenky nakonec mají něco do sebe. Dá se z nich leccos poznat, co, to jistě programátoři nečekali.
Jan Andrle
Lego mužů
Když jsem byl malý kluk, lego k dostání nebylo, jen jeho enderácká napodobenina. Oni soudruzi v NDR vždycky byli na plasty dobří.
Jan Andrle
Ajznbón (X - Most)
Lidi jsou hrozně kreativní, řekla kolegyně cynicky a mně nezbylo, než jí dát za pravdu. Bylo to smutné, tragické.
Jan Andrle
Houby magický
Historie se opakuje, určitě, a nejen ta veliká, ale i úplně malinkatá, naše soukromá. V rodinách, v sousedství, na vesnicích a tak.
Jan Andrle
Co slavit 28.10. ?
Státní svátek vzniku dnes již neexistujícího státu, no, není to nonsens? Odpovím si hned v perexu. Není.
Jan Andrle
Flastencova past
Je to určitě těžké být tím pravým vlastencem, když se svět takhle rychle mění. A když nevíte, kde je dobro a zlo.
Jan Andrle
Ajznbón (IX - Karel IV.)
Nastoupil na Karlštejně. A vypadal zmateně. Sedl si hned u dveří, na místo určené pro lidi s omezenou schopností se orientovat..
Jan Andrle
Trest
Když zlobíte, musíte počítat s trestem. A já včera drobátko zazlobil. A tak ráno, když jsem se z toho zlobení vyspal, trest přišel.
Jan Andrle
Ajznbón (VIII - Kobliha a jiné maličkosti)
Dnes od kolejí, mašinek a nádraží něco málo víceméně humorných minipříběhů, co dobře dopadly, nastřádaných jen za poslední turnus.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |