Predátoři
A tak mávla samozřejmě na první, které ji mělo míjet. Původně si snad chtěla i vybrat, vybírat, ale pak si řekla, proč? Podle čeho? Vždyť je to jedno, řidič jako řidič. Snad jen řidičku by asi nechtěla. Sedla si na sedadlo za něj a řekla jen: "Jeďte směrem na Malešice, prosímvás, já Vám pak řeknu."
"Jistě," odpověděl naučeně, ale pomyslel si, že teda takhle to má fakt rád, jeď tam, nevím přesně kam... Zapnul taxametr a rozjel se. Podíval se do zrcátka, ale moc z ní neviděl. I tak už ale stihl, ještě než nasedla, zhodnotit, že je to mladá holka, krátké blond vlasy, docela hezká. Která mladá taky není hezká. A podle hlasu dost nervózní, si teď přidal. Odkud asi jede takhle pozdě? Od milence? Od kamarádky? Z párty- no to asi ne, jeví se dost usedle. Ale tak nějak smutně. Nepohodla se doma a jede nahonem jinam? Bavilo ho si zpestřovat šichtu podobnými úvahami, kolikrát se i nakonec dozvěděl, jaká je pravda, ale většinou zůstávalo jen u úvah a spřádání myšlenek.
Viděla vlastně jen jeho hlavu. Zezadu. Nahoře už docela pleš, rozhodně nebude nejmladší. Určitě má dávno i děti, možná i vnoučata. Proč dělá tuhle práci? A proč jel zrovna dneska tady a teď? Osud, náhoda? Dost Kateřino, dost! Už ses rozhodla, nebo ne? Nevíš?
"Prosímvás, já na něco zapomněla, můžeme se vrátit zpátky na Žižkov? Děkuju."
"Jistě", řekl podruhé, otočil káru a vracel se zpátky. No, zmatek v tom máš, děvče, viď. No něcos prožila, o tom žádná. Možná, že ani nevíš, kam jet. Vyhodil tě přítel. Tašku vlastně nakonec máš docela velikou. Vyhodili tě rodiče a není přítele, ke kterému jet? Že by? Že by ti třeba přišla vhod malá garsonka na jednu noc, nebo víc nocí? To by mohlo být fajn... Však ty se ještě rozpovídáš.
Do tý pleše, to bude nejlepší. A aspoň dvakrát, třikrát, nejsi Káčo žádnej silák a to kladívko taky není nic moc. Musíš, musíš. Hlavně, aby to stálo za to, je po půlnoci, určitě už něco musel utržit.. Bože, jak já to potřebuju a jak mně se to nechce udělat. Jak to udělám, bude to. Bude to a nebude cesty zpět. Ale musím, musím a chci. Chci? Ne, ještě chvilku chci být dobrá. "Ale ne, promiňte prosímvás, vždyť já to mám tady", okázale zašátrala v kabele (nahmátla kladivo až ji zamrazilo), "takže prosímvás na Žižkov už nemusíme, ale stejně pojedem jinam, směr centrum a potom přes Hlávkův most prosímvás do Holešovic."
To je samé prosímvás, pomyslel si a cíl stejně takovej nijakej: "A kam tam slečno, prosímvás?" protáhl ironicky.
"Já vám tam řeknu."
No, jasně, řekne anebo taky řekneš, že nemáš peníze, to známe. Už teď to máme za skoro tři pade. Ale ty zaplatíš, nějak zaplatíš, na to já mám čuch, usmál se v duchu a pocítil napětí, jako už pár týdnů ne. Budu jí muset trochu rozpovídat: "A co takhle pozdě, slečno, nějaké trable?"
To ji zaskočilo. Nechtěla si povídat, fakt ne. Musí se soustředit. "Ne, jsem v pohodě!", zakřičela.
"Jasně, pardon, slečno, já jen, jestli nemůžu nějak pomoci."
"Ne, promiňte, ne, jen potřebuju odvézt." Co se do toho míchá, jak mi je? Debil. Zaslouží si to. Pomůže mi, to se ví, že pomůže....Sevřela pevně kladivo, pořád ještě schované v tašce.
Panebože, to je teda dílo, to by mohlo jít, mohlo....Ta je rozhozená od pohledu, jak ji v tom zrcátku nevidím. Však už jsem za tím volantem něco zažil a ženských taky dost, no ne? Aspoň bude jednou na co vzpomínat. Stejně jsou všechny stejný a úplně různý... A tahle bude jistě přičinlivá, příjemná, voňavá, prostě mladá vděčná holka má něco do sebe. Hlavně už se rozhodni, náno, jsem tady, čekám!
Musím se rozhodnout, rychle! Teď. Ne, teď ne, ale až přejedeme řeku, pak mu řeknu, ať zajede za Výstaviště, tam by to určitě šlo: "A prosímvás, pojedeme do ulice Za elektrárnou, kousek za zimák až za ten viadukt, jo?"
"Jo." a jen polkl. Kam tam, proboha. No ta to snad chce přímo v autě. Dobrá, osud je osud, na mojim kanapíčku může být klidně až repríza, proti gustu... úplně se v duchu roztetelil. Aby ne, tak pěkně se ten večer začal vyvíjet. Za přejezdem odbočil mírně vlevo a pomalu dojel na červenou. Čekali. Tady ten interval bývá delší.
"Máte děti?!" vykřikla najednou. Musela se zeptat. Kladivo svírala křečovitě a musela to vědět. Děti. Táta. Možná vnoučata. Blikla zelená.
Rozjeli se. "Mám, tři," odpověděl neochotně, ale kupodivu pravdivě, "ale už veliký, dospělý", dodal honem, aby to zachránil.
Pustila kladivo. Nemůžu, jsem srab, srab a chcípnu bez tý dávky, ale nemůžu: "Tady, tady mi zastavte, hned!" Ani nepočkala, až auto opravdu zastaví, otevřela dveře a utekla do tmy.
No jestli jsem to netušil! Svině jedna zasraná. Přes pět stovek v prdeli. Vystoupil, zavřel ty její dveře, podíval se o tmy, kde zmizela a pomyslel si, taková to mohla být pěkná noc...
Jan Andrle
Útok pizzou
jsme báječná bezpečná země, o tom není pochyb, ale stejně, jednotlivé útoky zde jsou, i bizarní, tak jak se stalo večer nám...
Jan Andrle
Chlapovo štěstí
Jo, to byl ten starej svět. Dobrej. Chlap přijel z práce domů a tam bylo navaříno, naklizeno a načekáno, že až se nají....
Jan Andrle
Nový oblek
Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.
Jan Andrle
Turnus
Ono to není snadné, pracovat v turnusu. Ještě u jednoho by to se celkem sneslo, ale u dvou...to už je dost
Jan Andrle
Doprčic!
Jo, youtube přináší leckterá pokušení. A pro předpubertálního autistu velmi lákavá. A ne vždy jste sto usledovat, co tam zrovna sjíždí. A pak se divíte.
Jan Andrle
Žárovka
Jsem blb. Nikdy bych si to nepřipustil, ale je to tak. K prozření stačilo pár žárovek. Což je zajímavé zejména s ohledem na titul inženýra elektrotechniky, kterým bych se mohl tady pyšnit.
Jan Andrle
Hodinky
Taková běžná věc. Hodinky. Postaru věc, kterou nosíme na ruce, občas se na ně podíváme, abychom zjistili čas. Hodinu, minutu...
Jan Andrle
Ajznbón (XII - Předvánoční)
Kdo z vás nemá rád pochvalu? Zeptám se ještě jinak. Kdo z vás chlapů nemá rád pochvalu? Ani nebudu čekat na odpověď, že... A odpovím si sám. Já tedy JO!
Jan Andrle
Ej Áj
Umělá inteligence. Mám se jí bát? Máme se jí bát? Anebo je to jen další logický krok lidského pokroku?
Jan Andrle
Koule
Někdo je má, někdo je nemá. Článek je o tom, kdo je podle mě měl, kdo by je měl dneska mít a kdo je bohužel nemá. Nic sexistického, jen konstatování politické...
Jan Andrle
Stávka
A už je to zase tady. Různé odbory a zájmové skupiny budou stávkovat. Proti čemu? Proti vládě, říkají.
Jan Andrle
Ajznbón (XI - Tatínek)
Vony ty elektronický jízdenky nakonec mají něco do sebe. Dá se z nich leccos poznat, co, to jistě programátoři nečekali.
Jan Andrle
Lego mužů
Když jsem byl malý kluk, lego k dostání nebylo, jen jeho enderácká napodobenina. Oni soudruzi v NDR vždycky byli na plasty dobří.
Jan Andrle
Ajznbón (X - Most)
Lidi jsou hrozně kreativní, řekla kolegyně cynicky a mně nezbylo, než jí dát za pravdu. Bylo to smutné, tragické.
Jan Andrle
Houby magický
Historie se opakuje, určitě, a nejen ta veliká, ale i úplně malinkatá, naše soukromá. V rodinách, v sousedství, na vesnicích a tak.
Jan Andrle
Co slavit 28.10. ?
Státní svátek vzniku dnes již neexistujícího státu, no, není to nonsens? Odpovím si hned v perexu. Není.
Jan Andrle
Flastencova past
Je to určitě těžké být tím pravým vlastencem, když se svět takhle rychle mění. A když nevíte, kde je dobro a zlo.
Jan Andrle
Ajznbón (IX - Karel IV.)
Nastoupil na Karlštejně. A vypadal zmateně. Sedl si hned u dveří, na místo určené pro lidi s omezenou schopností se orientovat..
Jan Andrle
Trest
Když zlobíte, musíte počítat s trestem. A já včera drobátko zazlobil. A tak ráno, když jsem se z toho zlobení vyspal, trest přišel.
Jan Andrle
Ajznbón (VIII - Kobliha a jiné maličkosti)
Dnes od kolejí, mašinek a nádraží něco málo víceméně humorných minipříběhů, co dobře dopadly, nastřádaných jen za poslední turnus.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |