Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

O jedné velké touze

12. 07. 2017 1:09:07
Jo, po velkém ptákovi toužila moje žena už asi pět let a pořád o tom mluvila. Tedy ne úplně pořád, jen když jsme jeli na jih.

Prosím, nehledejte v tom nic lascívního, Máme chatu na jihu Čech u třeboňských rybníků a jí se zachtělo kýče v podobě velikého ČÁPA. Nejlépe kovového. Takže každá cesta na víkend či dovolenou se víceméně nesla v duchu debaty, že už by se ten pták mohl někde sehnat, jak by asi mohl být veliký a zase naopak, že je to kýč a že ho nepotřebujeme a že bude okolí hyzdit a žabičky na břehu se jej budou bát a tak.

Stalo se to tak trochu tradicí a tak trochu zvykem co sám sebou vyhnívá až nám racionálním členům posádky už ani nepřišlo divné to maminčino, jo , lidi, takovej čáp, ten by nám tam slušel... Takhle jsme prostě na chatu jezdili roky. My chlapi skeptičtí ke koupi plechového opeřence, děvčata nadšená představou umístění ptačího zástupce u nás před haciendou.

I letos. Dojeli jsme tam prvně v květnu, okenice otevřeli, pavučiny vymetli, dokonce někým rozkopaný gril na pláži poopravili, pak se vrátili v červnu, došolíchali vnitřky, v červenci začali dovču naplno, ale nakonec jsme si stejně vyslechli to obligátní: jo, ale kdyby tady tak mohl být ten čáp...

Tolik let to trvalo, tolik let Ivanka jezdila marně tu do Třeboně, tu do krajských Budějic, tu do okresního Hradce a nikde ptáka jejích tužeb neměli. Až teď. Vojtík, jinak to synátor má nový pas, víte, Ne ten ofiko, ale pas Rožmberského dominia a do něj potřebuje nutně krásná razítka z různých jihočeských destinací. Hezká to vlastivědná hra, řeknete si.

Zkrátím příběh. Toužebné potencionální razítko třímala v ruce též úřednice muzea v Netolicích. Nuž zajeďme tam, prosím, otče, berana potřebuji. Vojtovo dvojče Vašík naviguje, kam to píchnout, protože zaparkovat před muzeem není kde, poodjížím tedy o kousek dále po náměstí jihočeské perly a tu na mne žena křičí: "STŮŮŮJ!!! Tánhle mají čápa!!!"

Samozřejmě zabrzdím na fleku aniž chápu proč, jsem celkem zvyklý poslouchat bez vysvětlení a ona mi ukazuje na vietnamský krámek přes náměstí, ve výloze vidím kdeco, ale nápis POTRAVINY nevěstí zrovna prodej ptačích rekvizit. "Jdeme tam", každopádně praví žena a vytahuje odhodlaně kreditku, natěšenou dcerku ze sedačky a kráčejí všechny tři za koupí století..

Zbytek už vím jen z jejich vyprávění a z pantomimy, kterou jsme mohli sledovat před výlohou. Přetahovaly se tam tu o čápa, tu o husu s housaty, které prý oboje byly jen neprodejnými rekvizitami, ale nakonec česká urputnost a vietnamský smysl pro obchod zvítězily. Máme čápa.

Lidi, je kovovej, velikej, má obrovský červený nos, teda zobák a cestou zpátky na chatu dostal jméno Jonáš. Neptejte se mi proč, nevím, asi proto, že téměř všechna ostatní divná jména už u nás lidi, zvířata i věci mají....

P.S.: A Vojtík ta kýžená razítka má též,... ať žije léto!

Autor: Jan Andrle | středa 12.7.2017 1:09 | karma článku: 15.76 | přečteno: 451x

Další články blogera

Jan Andrle

Kde se to zastaví?

Anebo KDY se to zastaví? Či KDO to zastaví? Anebo ještě lépe, kdo to zastaví, když ne my? A chceme to zastavit?

29.8.2017 v 2:35 | Karma článku: 37.61 | Přečteno: 1287 | Diskuse

Jan Andrle

O toleranci a respektu

A taky možná o tom, že moje svoboda končí přesně v místě, kde začíná svoboda někoho jiného. A taky dost možná nekorektně...

12.8.2017 v 22:17 | Karma článku: 37.37 | Přečteno: 1060 | Diskuse

Jan Andrle

Slunce, seno, pavoučci...

Léto budiž pochváleno, ale všechno má své meze. Stejně tak láska ke zvířátkům, zejména členovcům, by se podle mého měla dávkovat téměř laboratorně.

8.8.2017 v 23:34 | Karma článku: 17.47 | Přečteno: 497 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Zdeněk Šindlauer

Quo vaditis, nádražáci?

„Naše třídní společnost sestává z dělníků, rolníků, pracující inteligence a nádražáků“ říkával nám soudruh profesor, který tehdy už dávno přesluhoval, a tak ho mohli ze školy vyhodit jedině do důchodu. A měl pravdu.

24.9.2017 v 7:35 | Karma článku: 11.53 | Přečteno: 215 | Diskuse

Helena Vlachová

Mému národu

Nejen Jan Amos Komenský je mi blízký svým poselstvím, jež ponechává českému národu, z úst Marty Kubišové jeho slova rovněž zaznívají

24.9.2017 v 6:30 | Karma článku: 10.14 | Přečteno: 177 | Diskuse

Libuse Palkova

Pomáhat a chránit

Kromě politiků jsou častým terčem lidové slovesné tvořivosti také policisté, a proto je v naší soutěži o hledání přiléhavého synonyma nemůžeme opominout.

23.9.2017 v 19:39 | Karma článku: 10.84 | Přečteno: 649 | Diskuse

Ivana Pavlisková

Náhradník

Mnozí to znáte. Někdo nemůže absolvovat nějaký program, který nejde zrušit, je zaplacený a je škoda ho nechat propadnout. Někdy to přímo kápne do noty a je z toho fajn „výlet“. A někdy? Škoda mluvit.

23.9.2017 v 18:48 | Karma článku: 14.33 | Přečteno: 376 | Diskuse

Jana Slaninová

Vůně drožďové pomazánky

Babička byla receptový experimentátor. Vždycky když dostala nový recept, šoupla si brýle na dálku na čelo, nasadila čtecí brýle a polohlasně luštila obsah. Takhle objevila třeba patizony.

23.9.2017 v 17:44 | Karma článku: 22.32 | Přečteno: 617 | Diskuse
Počet článků 263 Celková karma 30.82 Průměrná čtenost 853
jeden takovej... :-)


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.