Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Kam se hrabou kurvítka...

7. 04. 2017 3:35:54
Jistě znáte onu spikleneckou teorii, že se nám moderní elektronika porouchá zpravidla jen pár týdnů po záruce. No, kdoví jak to je, ale už známá dieselgate nás poučila, že do softwaru lze pochybné úmysly zakomponovat docela snadno

..... Jak dále zjistíte, nejspíš jsem starý, zapšklý nostalgik, co naprosto ztratil kontakt s dobou a už ji nedoběhne, tak alespoň (na internetu, sic!) vypouští sirná oblaka. Možný to je, tak alespoň na úvod dám k dobru historku z vlastních studentských let, kdy nám nenáviděný předmět teorie obvodů přednášel (a zkoušel!) mladý pro obvody naprosto nadšený asistent, který než nastoupil pedagogickou dráhu plnit mozky následovníků na VŠ, strávil nějaký čas ve vývojovém oddělení tehdejší progresívní Tesly Bratislava, proslulé úžasnými gramorádii a dokonce kazetovými magnetofony, což byl tehdy opravdu hit.

Nu, a náš mladý perspektivní nastoupil a protože byl opravdu dobrý, hned velmi brzy navrhl, že "v tom novém kompaktním modelu je možné celý přístroj ještě zjednodušit a zmenšit bez důsledků na kvalitu, protože jeden z menších tištěných spojů lze nahradit jen jedinou součástkou, a to odporem, protože v celém schématu v podstatě jinou funkci, než běžného odporu nemá, ač čítá dobrých 70 součástek."

Stalo se nevídané. Kvůli zlepšováku mladého inženýra svolali tehdy mimořádnou poradu a on, mladý pyšník, očekával mimořádnou pochvalu. Té se dočkal i nedočkal. Za technickou analýzu problému byl pochválen, ovšem celá druhá část porady byla věnovaná jeho neschopnosti politické analýzy daného elektronického obvodu. A tu znalo vedení podniku lépe než on, samozřejmě. Onen "nadbytný" tištěný spoj totiž měl v celém přístroji naprosto klíčovou úlohu. Odlišoval plánovitě nezaměnitelně progresívní model socialistického výrobce od prohnilého a tehdy již na Západě tudíž jistě zastaralého modelu jisté firmy Grundig, protože jinak by jakýkoli rozdíl jen těžko někdo poznal...

Ale dost veselé minulosti a pojďme k chmurnému dnešku. Možná se nám všem kazí přístroje na softwarovou předobjednávku výrobce, nevím. Ale co vím jistě, že mne prudí i ještě fungující předměty. A já prostě nemám rád VĚCI , které jsou rádoby chytřejší nás LIDÍ, notabene jejich majitelů!

Už jsem se s těžkým srdcem smířil se stavem, kdy politici a jimi vytvořený systém se tváří, že ví lépe než já sám, co je pro mne dobré a ještě za to poznání tvrdě platím. Ale u předmětů to taknějak pořád skousnout nemohu. Dám Vám dva příklady jen tak namátkou, ale myslím, že podobných najdete sami víc.

Vzpomínáte někdo ještě na staré dobré trabanty 601? Až do pádu berlínské zdi neměly kontrolku paliva, žejo? Jen vám prostě jako došel benzín, vy jste vystoupili, otevřeli hauptnu a přepnuli ventil (jak na babetě) a věděli jste, že tam v nádrži máte ještě 5 litrů. Hotovo, dvacet, jste lidská bytost , naložte s tou informací jak umíte, já trabant, tupá věc jsem vás varoval. Krásná doba. A dneska? Auta jsou různá, většina žlutě svítivě kontrolkou vyhrožují, mnohá i dodávají na displeji, kolik ještě dojedete kilometrů, když pojedete, jak jste zatím jeli. Fajn, potud dobře. Ale, jak výrobci neradi nedávno přiznali, vzhledem ke složitosti současných motorů nám, řidičům a majitelům těchto strojů ony stroje LŹOU. A ač jsou v nádrži ještě zhruba 2 litry paliva, počítač motor vypne a řekne dost, palivo není. Protože dojet současný motor až na nulu by jej poškodilo, případně jen vyžadovalo náročné natlakování systému a prostě návštěvu servisu (palivo dnes není v motoru jen palivo, ale na cestě od nádrže do spalovacího prostoru plní i funkci maziva či chladidla - a bla,bla,bla).

Chápu je. Ale!!! To auto je moje. Ten motor je můj. I ta nafta, i ty dva poslední litry nafty jsou MOJE!!! Takže když jsem 500 metrů od benzínky a mám ve své nádrži ještě 2 své litry nafty, chtěl bych k ní dojet. A to nemluvím o situaci, kdy potřebuji za poslední deci paliva dovézt krvácející dítě do nemocnice a jsem kvůli té šanci ochoten obětovat cokoli, nejen drahou opravu motoru. Stačila by informace v nádrží je posledních x litrů paliva a pokud jej spotřebujete, vystavujete se nebezpečí poškození motoru atd.. Jsem inteligentní bytost, stejný druh homo sapiens, který ten stroj vymyslel a vyrobil, snad bych mohl dostat důvěru si s onou informací naložit podle svého. Co myslíte?

Příběh druhý. 7 měsíců po záruce (co naděláte) nám naše "nová" pračka Whirlpool počala hlásil že dál nepere, neboť F08. Je to fajn, tahle diagnostika, člověk hned ví, kde je problém a tady byl dle návodu v elektrickém obvodě. No dobrá, nic moc konkrétního, ale chytřejší jsme byli po zavolání do servisu, kde nám upřesnili, že jde o vadnou nahřívací spirálu. To se jistě múže stát, a na opravu prý mohou přijít až v úterý (byl čtvrtek).

"No to je nemilé, ale nevadí, jen nám prosím poraďte, jak si zatím můžeme přes víkend vyprat, teplou vodu dolejeme ručně, tak jsem to ostatně dělali, když se něco podobného stalo za hlubokého socialismu u slovenské tatramatky a náhradní spirály tehdy zrovna třičttvrtě roku prostě nebyly. A ty se vyráběly ve stejné továrně, kde teď tyhlety whrilpoolky, že jo."

"No né, to nejde, počítač blokuje automaticky všechny funkce."

"To jako třeba že nemůžeme ani vyprat v ruce a dát to prádlo do pračky a pak v moderní pračce zapnout program ždímání, kde se nahřívací spirála vůbec neúčastní?"

"Ne, chápejte, ta pračka je teď v poruše, nefunkční a její používání by pro vás nebylo bezpečné."

Aha. Teda nechápu, ale děkuji za péči. Zůstanu nezraněn. Ne, vážně, vadí mi to. Nesnáším věci, které jsou rádoby chytřejší než já. Je to totiž pomalinký začátek toho, jak nám brzy budou věci, které ani nevidíme, jak jsou daleko od nás, vládnout. A půjde to celé tak pomalu a tak nenápadně a tak pod legendou našeho dobra a bezpečí, že si toho možná ani nevšimneme. Když ne my, tak naše děti a vnuci.

Právě pro ně bych chtěl proti tomu brojit a říci jim, mladým, jak se o ně bojím,. Ale je to těžké, když mají ta sluchátka od mobilů pořád na uších :-/ . Tak snad si se svojí svobodou a budoucností poradí beze mě.

P.S.: A to nemluvím o tom, jak si člověk se starou tatramatkou v koupelně nádherně zatancoval, tuhle funkci už ty moderní mašiny vůbec nemají....

Autor: Jan Andrle | pátek 7.4.2017 3:35 | karma článku: 39.02 | přečteno: 2557x

Další články blogera

Jan Andrle

Kde se to zastaví?

Anebo KDY se to zastaví? Či KDO to zastaví? Anebo ještě lépe, kdo to zastaví, když ne my? A chceme to zastavit?

29.8.2017 v 2:35 | Karma článku: 37.61 | Přečteno: 1287 | Diskuse

Jan Andrle

O toleranci a respektu

A taky možná o tom, že moje svoboda končí přesně v místě, kde začíná svoboda někoho jiného. A taky dost možná nekorektně...

12.8.2017 v 22:17 | Karma článku: 37.37 | Přečteno: 1060 | Diskuse

Jan Andrle

Slunce, seno, pavoučci...

Léto budiž pochváleno, ale všechno má své meze. Stejně tak láska ke zvířátkům, zejména členovcům, by se podle mého měla dávkovat téměř laboratorně.

8.8.2017 v 23:34 | Karma článku: 17.47 | Přečteno: 497 | Diskuse

Jan Andrle

O jedné velké touze

Jo, po velkém ptákovi toužila moje žena už asi pět let a pořád o tom mluvila. Tedy ne úplně pořád, jen když jsme jeli na jih.

12.7.2017 v 1:09 | Karma článku: 15.76 | Přečteno: 451 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Zdeněk Šindlauer

Quo vaditis, nádražáci?

„Naše třídní společnost sestává z dělníků, rolníků, pracující inteligence a nádražáků“ říkával nám soudruh profesor, který tehdy už dávno přesluhoval, a tak ho mohli ze školy vyhodit jedině do důchodu. A měl pravdu.

24.9.2017 v 7:35 | Karma článku: 11.53 | Přečteno: 215 | Diskuse

Helena Vlachová

Mému národu

Nejen Jan Amos Komenský je mi blízký svým poselstvím, jež ponechává českému národu, z úst Marty Kubišové jeho slova rovněž zaznívají

24.9.2017 v 6:30 | Karma článku: 10.14 | Přečteno: 177 | Diskuse

Libuse Palkova

Pomáhat a chránit

Kromě politiků jsou častým terčem lidové slovesné tvořivosti také policisté, a proto je v naší soutěži o hledání přiléhavého synonyma nemůžeme opominout.

23.9.2017 v 19:39 | Karma článku: 10.84 | Přečteno: 649 | Diskuse

Ivana Pavlisková

Náhradník

Mnozí to znáte. Někdo nemůže absolvovat nějaký program, který nejde zrušit, je zaplacený a je škoda ho nechat propadnout. Někdy to přímo kápne do noty a je z toho fajn „výlet“. A někdy? Škoda mluvit.

23.9.2017 v 18:48 | Karma článku: 14.33 | Přečteno: 376 | Diskuse

Jana Slaninová

Vůně drožďové pomazánky

Babička byla receptový experimentátor. Vždycky když dostala nový recept, šoupla si brýle na dálku na čelo, nasadila čtecí brýle a polohlasně luštila obsah. Takhle objevila třeba patizony.

23.9.2017 v 17:44 | Karma článku: 22.32 | Přečteno: 617 | Diskuse
Počet článků 263 Celková karma 30.82 Průměrná čtenost 853
jeden takovej... :-)


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.