Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Johny Tatra

12. 11. 2016 14:12:11
jo, to jsem já. A můžu si za to sám. A jsem na to hrdý. Tatrovky jsem si zamiloval na vojně. Jak jinak v naší generaci, že jo?

K tomu Hanzelka a Zikmund, Dakar, tatra kolem světa a u mne osobně i zkušenost postrevoluční, kdy jsem měl možnost kopřivnickou fabriku si prohlédnout a po polygonu se povozit a svojí nicotnou troškou do mlýna přispět k propagaci v dalekém zahraničí... nebyla tehdy nakonec k ničemu, tatra šla dál ke dnu a ke dnu...Řízeně, o tom jsem přesvědčen.

Smutné to bylo. Já jsem si následně hleděl svých zájmů a počal kočírovat zprvu volvo, poté mercedes v dalekých krajích, až tam kdesi za Kanálem. A neřídil jsem špatně, to nemohu říci....

A po těch svých cestách po Anglii jsem samozřejmě i uviděl místa, kde dříve oni vyráběli svoje chlouby, třeba Leylandy a i jsem vnímal, jak je jim líto, že teď už je nemají a po silnicích se jim prohánějí jen "cizáci".

A tehdy jsem si na tatřičky vzpomněl a -přiznávám- dost nacionalisticky jsem si řekl: tady jednou bude jezdit TATRA. Na nástěnky v šatně jsem připichoval odkazy, každý hovor s kolegy ráno i večer jsem opepřil poznámkou o úžasnosti exotických českých náklaďáků a na facebooky jim posílal videoodkazy.

Nu, zaujalo je to, o to nic. Přezdívku z nadpisu mi dali. Videa, jak tatry procházejí bahnem Sibiře, či pískem Sahary anebo jen lomem někde u Mostu se jim líbily. Trochu mi dalo pravda zabrat vysvětlit, proč se ta kola nevylamují, ale vzhledem ke geniálnímu trubkovému rámu jen přizpůsobují terénu a že právě proto je tatra ta jediná pravá...

Víte co, jestli mi něco moje dnes 50+ životní zkušenost říká, tak to je to, že řidič dost těžko může být akceptován jako poradce manažera pro nákupy. Nu, alespoň můj britský šéf mým radám nenaslouchal. Podmínil jsem tenkrát v roce 2013 svoje další služby pro J.Doyle ltd podmínkou otáčet volantem vozu Tatra. Nepochopili svoji šanci, lobbingu neustoupili, nekoupili ani jeden kousek a já se vrátil do Česka.

A i proto dodnes tatry na Ostrovech nepotkáte. Na rozdíl od všudypřítomných škodovek a zetorů.

Ale já jsem tu svojí přezdívku snad tehdy dostal právem.

Autor: Jan Andrle | sobota 12.11.2016 14:12 | karma článku: 18.02 | přečteno: 599x

Další články blogera

Jan Andrle

Kde se to zastaví?

Anebo KDY se to zastaví? Či KDO to zastaví? Anebo ještě lépe, kdo to zastaví, když ne my? A chceme to zastavit?

29.8.2017 v 2:35 | Karma článku: 37.61 | Přečteno: 1287 | Diskuse

Jan Andrle

O toleranci a respektu

A taky možná o tom, že moje svoboda končí přesně v místě, kde začíná svoboda někoho jiného. A taky dost možná nekorektně...

12.8.2017 v 22:17 | Karma článku: 37.37 | Přečteno: 1060 | Diskuse

Jan Andrle

Slunce, seno, pavoučci...

Léto budiž pochváleno, ale všechno má své meze. Stejně tak láska ke zvířátkům, zejména členovcům, by se podle mého měla dávkovat téměř laboratorně.

8.8.2017 v 23:34 | Karma článku: 17.47 | Přečteno: 497 | Diskuse

Jan Andrle

O jedné velké touze

Jo, po velkém ptákovi toužila moje žena už asi pět let a pořád o tom mluvila. Tedy ne úplně pořád, jen když jsme jeli na jih.

12.7.2017 v 1:09 | Karma článku: 15.76 | Přečteno: 451 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Zdeněk Šindlauer

Quo vaditis, nádražáci?

„Naše třídní společnost sestává z dělníků, rolníků, pracující inteligence a nádražáků“ říkával nám soudruh profesor, který tehdy už dávno přesluhoval, a tak ho mohli ze školy vyhodit jedině do důchodu. A měl pravdu.

24.9.2017 v 7:35 | Karma článku: 11.53 | Přečteno: 215 | Diskuse

Helena Vlachová

Mému národu

Nejen Jan Amos Komenský je mi blízký svým poselstvím, jež ponechává českému národu, z úst Marty Kubišové jeho slova rovněž zaznívají

24.9.2017 v 6:30 | Karma článku: 10.14 | Přečteno: 177 | Diskuse

Libuse Palkova

Pomáhat a chránit

Kromě politiků jsou častým terčem lidové slovesné tvořivosti také policisté, a proto je v naší soutěži o hledání přiléhavého synonyma nemůžeme opominout.

23.9.2017 v 19:39 | Karma článku: 10.84 | Přečteno: 649 | Diskuse

Ivana Pavlisková

Náhradník

Mnozí to znáte. Někdo nemůže absolvovat nějaký program, který nejde zrušit, je zaplacený a je škoda ho nechat propadnout. Někdy to přímo kápne do noty a je z toho fajn „výlet“. A někdy? Škoda mluvit.

23.9.2017 v 18:48 | Karma článku: 14.33 | Přečteno: 376 | Diskuse

Jana Slaninová

Vůně drožďové pomazánky

Babička byla receptový experimentátor. Vždycky když dostala nový recept, šoupla si brýle na dálku na čelo, nasadila čtecí brýle a polohlasně luštila obsah. Takhle objevila třeba patizony.

23.9.2017 v 17:44 | Karma článku: 22.32 | Přečteno: 617 | Diskuse
Počet článků 263 Celková karma 30.82 Průměrná čtenost 853
jeden takovej... :-)


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.