Svíčku!

Jako jednu z reakcí na trapnosti okolo udělování vyznamenání u příležitosti státního svátku 28. října jsem zaznamenal iniciativu pod možná názvem "zapalme svíčku". A ta se mi fakt líbí.

Zní asi tak: Zapalme svíčku u pomníčků všech v našem blízkém okolí, kteří položili svoje životy za Československo, ať už to bylo v dobách první světové, druhé světové války či během třetího odboje. Neboť všichni tito obětovali svoje nejcennější za hodnoty, kterých bychom měli právě dnes vzpomínat a oslavovat.

Mně se tenhle nápad líbí velmi. Není konečně proti nikomu a je pro něco!

A až tam budete stát nad zapálenou svíčkou a s vyhořelou sirkou v ruce, vzpomeňte těch, kterým by měl onen plamen patřit, prosím. Já to udělám na místě, kde jsem jako pionýr stával každého 5. května v kroji pod pamětní deskou umučených v Mauthausenu a vůbec tomu nerozuměl. Dnes naopak rozumím, jak jsou svět i dějiny složité. Aspoň doufám...

Každopádně takhle podle mého oslavíme státní svátek dost dobře. Protože oslavíme a vzpomeneme těch, kteří jako konkrétní lidé se pro budoucnost vlasti obětovali. A oni nemohli tušit, jak se ta pro ně budoucnost, pro nás současnost, nám bude zamlouvat či protivit... To už je na nás, jak s ní nakládáme a jakou budoucnost zase připravujeme následovníkům my. Oni udělali svoje maximum. A věřili, že my budeme podobně obětaví.... Jsme?