Aspoň jednou za noc
Nemá cenu zpytovat svědomí, proč a jak jsem se dostal až sem. Do pitomýho parku v Hloubětíně, u čtyřproudovky směrem na Černý Most. Ale vybral jsem si nakonec dobře. Jsem rád sám a tady se nikomu z kámošů moc pobejvat nechce, hrozně tady každýho votravuje, jak tu furt jezděj auta. Rychle, hlučně. A ten hluk je po pár hodinách nesnesitelnej. Přes den, to by bylo jedno, většinou tady stejně nejsem, somruju někde poblíž centru. Ale v noci to vopravdu dokáže prudit. Jeden pomalu usíná a najednou hvízd, projede nějakej blázen. A sotva znova zaberete, další. A k tomu ještě ten semafor na přechodu, to pípání, brzdění aut a zase rozjíždění. Pakárna.
Ze začátku mi to taky vadilo. Ale ne tolik, co vostatním. Už tehdy, kolik je to vlastně roků, co jsem přišel vo byt, asi šest nebo tak, už tehdy jsem byl nahluchlej. A teď, po tý viróze, už neslyším skoro vůbec. A tak mně už to tolik nevadí. Klidně si chrápu na lavičce pár metrů od silnice a jediný, co mě občas vzbudí, jsou měšťáci, ale nestěžuju si, dá se s nima taky mluvit, vždyť už se za ty roky známe.
Ale voči, voči ty mám naštěstí dobrý. Tak třeba jsem našel mezi papírem do sběru asi před dvěma týdny knížku. A v pohodě ji přečetl. Bez brejlí, že jo, kde bych je vzal. V tramvaji, přes den pěkně, na světle. No lidi koukali na bezďáka-čtenáře, ptali se asi v duchu, dokonce i revizor se mě ptal, ten nahlas, co to čtu!
Knížku Kmotr Mrázek jsem našel a čet´. Vod nějakýho novináře Kmenty. Teda je to síla. A řeknu vám, asi jsem to číst neměl. Víte, já jsem byl do tý doby smířenej s tím, že si za ten svůj posranej život můžu sám. Teda jako že můžu, vo to nic. Jsem lotr, na rodinu jsem nikdy nebyl, zodpovědnost žádná, na zadní kolečka jsem taky nemyslel a moje hříchy mne prostě dohnaly, Někdo by tomu říkal osud a trápil by se, ale já jsem uvnitř moc dobře věděl, že jsem si všechno pohnojil sám. Ne nějakým óbr průserem, ale každodenním nezodpovědným hnojením, flákáním se a hříchama, abych to teda nazval trochu vznešeně.
A pak si přečtu takovouhle knížku. Kde spousta lidí je usvědčená ze zlodějen, svinstev a známe je všechny a smějou se nám dál a dodneška si sedí u těch svých koryt a ve svých luxusních vilách a vozí si prdele ve svých drahých bourácích. A o mě a vůbec normální lidi ani pohledem nezavadí a pohrdají námi. Smrdíme jim a to teď nemyslím jen doslovně.
Myslí si, že jsou něco víc, ale mně po tý knížce nějak napadlo, že vlastně jsou úplně stejný póvl jako já. Možná i horší. A začalo mě žrát, že já se tady klepu zimou na lavičce, nemám nic, vůbec nic, rozumíte, ani čest nebo trochu sebeúcty a oni mají pořád všechno. Moc bych jim to chtěl všem vrátit. Pomstít se jim za ten můj blbej život a aspoň jednou jim ukázat, že nejsou lepší než já.
A tak teď moc nespím. Postávám potmě u toho semaforu a představuju si, že v tom autě, co se blíží, sedí přesně nějakej ten popsanej nabob. Jak říkám, voči mám dobrý, kvalitní auto rozeznám na dálku. A tedy, když se mi zdá, že by to mohl být nějaký ten zbohatlický kočár, stisknu tlačítko. A pak si vychutnávám, jak ten horní desetitisíc poslušně brzdí, zastaví a pokorně čeká až já, ve špinavých šatech, vrávoravě ale s hlavou vztyčenou pomaličku důstojně přecházím. A vždycky se jim dívám do očí. Ať vidím, jak jsou zase pěkně nasraní oni. Že teď MÁM PŘEDNOST JÁ!
Můžu bejt jakkoliv unavenej, ale aspoň jednou za noc to teď dělám pořád. A budu.
P.S.: Tak se nezlobte, pokud bych snad nedopatřením zastavil takhle v noci cestou na Čerňák někoho z Vás, co jste poctiví a nezasloužíte si to. Já prostě musím, kvůli posledním zbytkům sebevědomí, víte?
Jan Andrle
Útok pizzou
jsme báječná bezpečná země, o tom není pochyb, ale stejně, jednotlivé útoky zde jsou, i bizarní, tak jak se stalo večer nám...
Jan Andrle
Chlapovo štěstí
Jo, to byl ten starej svět. Dobrej. Chlap přijel z práce domů a tam bylo navaříno, naklizeno a načekáno, že až se nají....
Jan Andrle
Nový oblek
Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.
Jan Andrle
Turnus
Ono to není snadné, pracovat v turnusu. Ještě u jednoho by to se celkem sneslo, ale u dvou...to už je dost
Jan Andrle
Doprčic!
Jo, youtube přináší leckterá pokušení. A pro předpubertálního autistu velmi lákavá. A ne vždy jste sto usledovat, co tam zrovna sjíždí. A pak se divíte.
Jan Andrle
Žárovka
Jsem blb. Nikdy bych si to nepřipustil, ale je to tak. K prozření stačilo pár žárovek. Což je zajímavé zejména s ohledem na titul inženýra elektrotechniky, kterým bych se mohl tady pyšnit.
Jan Andrle
Hodinky
Taková běžná věc. Hodinky. Postaru věc, kterou nosíme na ruce, občas se na ně podíváme, abychom zjistili čas. Hodinu, minutu...
Jan Andrle
Ajznbón (XII - Předvánoční)
Kdo z vás nemá rád pochvalu? Zeptám se ještě jinak. Kdo z vás chlapů nemá rád pochvalu? Ani nebudu čekat na odpověď, že... A odpovím si sám. Já tedy JO!
Jan Andrle
Ej Áj
Umělá inteligence. Mám se jí bát? Máme se jí bát? Anebo je to jen další logický krok lidského pokroku?
Jan Andrle
Koule
Někdo je má, někdo je nemá. Článek je o tom, kdo je podle mě měl, kdo by je měl dneska mít a kdo je bohužel nemá. Nic sexistického, jen konstatování politické...
Jan Andrle
Stávka
A už je to zase tady. Různé odbory a zájmové skupiny budou stávkovat. Proti čemu? Proti vládě, říkají.
Jan Andrle
Ajznbón (XI - Tatínek)
Vony ty elektronický jízdenky nakonec mají něco do sebe. Dá se z nich leccos poznat, co, to jistě programátoři nečekali.
Jan Andrle
Lego mužů
Když jsem byl malý kluk, lego k dostání nebylo, jen jeho enderácká napodobenina. Oni soudruzi v NDR vždycky byli na plasty dobří.
Jan Andrle
Ajznbón (X - Most)
Lidi jsou hrozně kreativní, řekla kolegyně cynicky a mně nezbylo, než jí dát za pravdu. Bylo to smutné, tragické.
Jan Andrle
Houby magický
Historie se opakuje, určitě, a nejen ta veliká, ale i úplně malinkatá, naše soukromá. V rodinách, v sousedství, na vesnicích a tak.
Jan Andrle
Co slavit 28.10. ?
Státní svátek vzniku dnes již neexistujícího státu, no, není to nonsens? Odpovím si hned v perexu. Není.
Jan Andrle
Flastencova past
Je to určitě těžké být tím pravým vlastencem, když se svět takhle rychle mění. A když nevíte, kde je dobro a zlo.
Jan Andrle
Ajznbón (IX - Karel IV.)
Nastoupil na Karlštejně. A vypadal zmateně. Sedl si hned u dveří, na místo určené pro lidi s omezenou schopností se orientovat..
Jan Andrle
Trest
Když zlobíte, musíte počítat s trestem. A já včera drobátko zazlobil. A tak ráno, když jsem se z toho zlobení vyspal, trest přišel.
Jan Andrle
Ajznbón (VIII - Kobliha a jiné maličkosti)
Dnes od kolejí, mašinek a nádraží něco málo víceméně humorných minipříběhů, co dobře dopadly, nastřádaných jen za poslední turnus.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |